|
Již třetím rokem se na červencové svátky vydáváme do Alp.
Po úspěšných Stubaikách jsme v roce 2012 namířili jen o kousek vedle - do Ötztálských alp.
Letos jsme se sešli jen dva, takže v autě byla spousta místa.
|
|
|
Středa 4.7. 18:15
Vyrážíme z Rebexu na pražských Vinohradech.
Protože psaní "cestopisu" na samostatnou stránku bylo vloni příliš namáhavé,
spokojíme se letos jen s "komentovanou fotogalerií".
Komentáře jsou proto trochu delší.
Některé fotky uvádíme jen jako "timestamp" - aby se dal uvést čas důležitého bodu cesty.
|
|
|
22:00 - první zastávka na parkovišti za Mnichovem.
|
|
|
23:15 - Parkoviště za Garmisch-Partenkirchen.
Protože jsme jen dva, můžeme si dovolit přespat v kufru auta a díky tomu vznikla i tato intimnější fotečka :-)
Za Garmischem (směrem na Ehrwald) je takových parkovišť několik, ale skoro všechna
jsou blízko silnice a plácek pro přespání pod širákem nebo dokonce ve stanu by se hledal těžko.
|
|
|
Čtvrtek 5.7. 7:00
Svěží ráno volá po další cestě.
Odjíždíme směr Rakousko s mírně bolavými zády z hrbolatého kufru Oktávky.
|
|
|
9:30 - Vent, 1900m
Vše připraveno k odchodu do hor.
Do Ventu jsme dorazili kolem 9:00 a úspěšně našli plácek na parkování, kde se neplatí,
hned vedle placeného parkoviště (v pozadí).
Tip na toto parkoviště (spolu s dalšími zkušennostmi pro výstup na Wildspitze) jsme
získali z této stránky.
|
|
|
První část cesty k usedlosti Rofen pokračuje nahoru údolím, kterým jsme do Ventu přijeli.
Silnice vede po levém břehu potoka, my jsme šli po pravém.
|
|
|
Cesta zatím spíš pro bikery, než bergsteigery.
|
|
|
Tady někdo vylovil kámen z potoka, udělal do něj díru a tu namířil tak,
aby byla vidět ta slavná Wildspitze...
|
|
|
...tohle jsme při pohledu do díry viděli my...
|
|
|
...a tohle bychom viděli za ideálního počasí.
|
|
|
Očekávaný lanový most k Rofenu...
|
|
|
...nevypadal tak impozantně, jako na cizí fotce...
|
|
|
...ale pohled z něj byl přesto dramatický.
|
|
|
10:15 - Rofen, 2011m
Panorama s krávou...
|
|
|
...a tatáž kráva v detailu.
|
|
|
V Rofenu končí silnice (vjezd jen pro ubytované) a vede odtud také nákladní lanovka na Breslauer Hütte.
Dole vidíte jak silnici (vlevo), tak cestu, po které jsme šli my (vpravo). Uprostřed potok zařízlý v úzkém kaňonu.
Na Breslauer Htt vede i cesta šikmo svahem a část z ní se dá ulehčit sedačkovou lanovkou na Stablein 2356m.
My ale volili raději pozvolné údolí a pak diretisimu.
|
|
|
Jedno z mála míst, kdy pěšina prudce nestoupá vzhůru.
Vent je v tom "soutoku" údolí v levé třetině snímku, vpravo dominuje (turisticky nedostupná) Talleitspitze 3406m.
|
|
|
Zatímco jeden zkoumá mapu a počítá výškové metry...
|
|
|
...druhý se snaží teleobjektivem zjistit, co jsou to ty tečky u paty Rofenkarského ledovce
A opravdu, jsou to horolezci na ledovcovém výcviku.
|
|
|
12:30 - Breslauer Hütte, 2844m.
Sedmsetmetrové převýšení z Rofenu jsme zvládli za dvě hodiny a ani nejsme moc vyčerpaní.
Tuto chatu založil v roce 1882 spolek z německé Breslau,
která se po válce změnila na polskou Wrocław.
Ti Němci, kteří válku přežili,
žijí nyní v Německu a chatu stále finančně podporují...
|
|
|
...i když personál i barvy okenic jsou typicky rakouské.
Uvnitř však najdete spoustu artefaktů z původní otčiny, například obrázek nějaké Schneekoppe, 1602m ;-)
|
|
|
Chata je příjemná a celkem moderně zařízená.
Má velkou sušárnu s trvale zapnutými teplými větráky.
Hned za vchodem je "studená jídelna", kam nechodí obsluha z hospody a kde lze v pohodě konzumovat vlastní jídlo.
Náš lager byl asi pro 15 lidí a byl dost stísněný, ale to je celkem obvyklé.
Sprchy jsou za poplatek, ale prostorné a celkem čisté.
|
|
|
13:45 - vydáváme se na aklimatizační výlet směrem k Wildes Mannle.
Nejprve musíme dolů, přejít koryto pod patou Rofenkarského ledovce.
|
|
|
14:15 - údolí jsme už přešli a jsme na rozcestí "okruhu" na Wildes Mannle.
Pohled na Rofenkar Ferner tentokrát bez zoomu, postavičky není skoro vidět.
Wildspitze je v mracích vlevo nad ním.
|
|
|
Tentýž ledovec zvětšený, postavičky už vidět je.
|
|
|
A ještě jednou, aby bylo vidět, na čem to stojí.
|
|
|
Okruh jdeme po směru hodinových ručiček.
Nejprve po morénovém hřebínku (foto) a pak jednoduchou ferratkou na hlavní hřeben Wildes Mannle.
|
|
|
Po hřebeni se jde na jih na vrchol Wildes Mannle, ale na sever (foto) hřeben stoupá neznačenou cestou na Taufkarkogel.
Vrchol Wildspitze je vidět vlevo nahoře, jen malinko zahalen mrakem.
|
|
|
Pohled z hřebene Wildes Mannle na Ventské údolí, kterým jsme ráno přijeli.
Vlevo vrchol Weisser Kogelu.
|
|
|
A konečně se nám z mraků vyloupl i vrchol Wildspitze.
|
|
|
Pohled na Ventské údolí, tentokrát vzhůru směrem k Hochjochhospizu a k italským hranicím.
|
|
|
15:15 - Vrchol Wildes Mannle, 3020m.
|
|
|
Zatímco nad námi je konečně jasno, nad italskými svahy Ötztálských Alp se stále tvoří kupovitá oblačnost.
|
|
|
Kvůli modlitebním praporkům nemusíte jezdit do Himalájí.
|
|
|
Breslauer Hutte zoomem z Wildes Mannle.
|
|
|
15:45 - rozcestí jižně pod Wildes Mannle
je již na kamenité louce plné ovcí...
|
|
|
...různých barev i velikostí...
|
|
|
...včetně klasické béžové.
|
|
|
Pohled přes Ventskou dolinu na Ramolkogel.
Mraky nad námi už houstnou a přestože bylo před půl hodinou modré nebe,
nyní občas spadne pár kapek.
|
|
|
Ve zbytcích sluníčka fotíme další ovce...
|
|
|
...jednu hnědou...
|
|
|
...jedno starší jehně...
|
|
|
...a celou skupinku.
A pak už jsme museli jít, protože mraky houstly každou minutou.
|
|
|
v 16:15 jsme zpátky na chatě a déšť se spustil naplno.
v 18:45 přeháňka přešla a mnozí se vydali fotit duhu...
|
|
|
...která byla oprvdu impozantní.
Bohužel nebyla na naší cestě duhou poslední...
|
|
|
...a mraky byly stále celkem husté.
|
|
|
Teprve ve 20:00 se mraky trochu trhají
a roste naděje, že fronta už přešla a zítra se výstup na Wildspitze vydaří.
|
|
|
Breslauer Hütte večer po dešti.
|
|
|
Pátek 6.7.
Vstáváme ve 4:50 (chata má dvě snídaně: 5:00-5:30 a 7:00-8:30).
Rozdenívá se a je polojasno.
Během snídaně se venku sešeří, spustí se liják a občas zahřmí.
Spolu s dalšími 50 bergsteigery zvažujeme, co dál. Pár drsňáků vyráží kamsi do deště,
ale my teď na Wildspitze rozhodně nepůjdeme a jdeme dospat do lageru.
Po deváté hodině se počasí utišuje a ukáže se, že o pár set metrů výše už leží nový sníh.
|
|
|
10:15 - opouštíme Breslauer Hütte
Studená fronta už asi odchází, ale mraky se hor nadále drží a vrcholky zcela zahalují.
Wildspitze tedy vzdáváme a vydáváme se víceméně vrstevnicovou cestou směrem k Hochjochhospizu.
|
|
|
Mitterkarská dolina zakončená sedlem Mitterkarjoch - tudy se chodí na Wildspitze.
|
|
|
Dnes budeme tedy na kopce koukat jen zdola. Tohle by měl být Platteikogel.
|
|
|
Z údolí se vždy vyvalila mlha, tím se všude ochladilo a mlha se rozplynula.
A takhle několikrát dokola.
Nahoře na Wildspitze bychom si asi moc neužili.
|
|
|
11:45/12:15 - přestávka u takové větší louže.
Nějací šikulové postavili mužiky i na kameny v jezírku.
|
|
|
Za jezírkem opouštíme hlavní údolí a klesáme do bočního údolí k Vernagt Hütte (kvůli zapamatování přezdívané s"Frňákovka").
|
|
|
12:45 - most přes Vernagtbach
|
|
|
13:15 - blížíme se k Vernagt Hütte, 2755m.
Slunce občas vykukuje a kopec nás tak zahřál, že jdeme do kraťasů.
V chatě necháváme batohy a jdeme na "lehkou procházku" k Grosser Vernagtferner.
|
|
|
TODO - Myšák: dodat jméno
|
|
|
TODO - Myšák: dodat jméno ptáka.
|
|
|
Cesta k Vernagtferneru vede po morénovém hřebínku a pak úbočím Hitergraslspitze.
|
|
|
Ta chatka vpravo dole je vědecká stanice, kterou před 100 lety postavili u paty ledovce, aby ho mohli zkoumat.
Kam se pata ledovce za 100 let posunula, vidíte sami.
|
|
|
Barevné značení přechází v mužiky a otevírá se nám panorama hřebenu nad Vernagtfernerem od Hochvernagtspitze až po Brochkogel.
|
|
|
Přecházíme první firnové pole.
|
|
|
Skály zde hrají všemi barvami
|
|
|
Tatáž skála bez zoomu.
|
|
|
Jižní splaz Vernagtferneru.
|
|
|
A už jsme na ledovci, resp. na jeho tajícím okraji.
|
|
|
Okraj je velmi tenký a promíchaný se sutí.
|
|
|
I odtud je vidět Wildspitze, pokud ji tedy mraky odhalí.
|
|
|
Pomníček horalovi Scheiberovi u Vernagt Hütte - rodina Scheiberů provozuje Vernagt Hütte i Breslauer Hütte.
|
|
|
15:45 - opouštíme Vernagt Hütte směrem na Hochojochhospiz.
Chvíli poté se spouští liják.
|
|
|
Cesta vede v podtatě po vrstevnici nad údolím.
Nad Hochjochospitem pak klesá prudkým svahem nad chatou, důkladně označkovaným místním dobytkem.
S blížícím se večerem přestává pršet a vítá nás krásná duha.
|
|
|
Kolik barev má alpská duha?
|
|
|
17:30 - Hochjochhospiz, 2413m.
Menší chata, zásobovaná jen vrtulníkem. Rodina Pirpamerů provozuje ještě Branderburger Haus a Similaun Hütte.
Restaurace nabízí běžný standard. Sušárna je maličká a netopí se tam.
Spíme v menším podkrovním lageru asi pro 10 lidí. Dřevěné stěny jsou tenké a sousedíme s umývárnou s nerezovými žlaby, které jsou dost slyšet.
|
|
|
Sobota, 7.7. 7:15
Ráno jako vymetené, i když nad Itálií se zase trochu vaří mraky.
Dáváme si kompromisní snídani (koupíme horkou vodu do termosky a snídáme z vlastních zásob na terase).
|
|
|
Schody do Hochjochhospizu.
|
|
|
7:45 - opouštíme Hochjochospiz.
|
|
|
Nejprve musíme klesnout o 120m k mostku přes potok...
|
|
|
...který má i tady nahoře dravou sílu.
|
|
|
|
Náš první svišť.
|
|
|
Stoupáme celkem schůdnou pěšinou Hochojchským údolím.
(Pohled zpět údolím na Hospiz a dolů směrem k Ventu).
|
|
|
|
Nahoru jdeme značenou cestou na Seikogel, ale máme v plánu uhnout doprava na Hochjochferner (foto) směrem k sedlu Hauslabjoch.
|
|
|
Trochu větší fotka téhož ledovce.
Vpravo dole vede hlavní údolí do sedla Hochjoch. Potkali jsme dva Holanďany, kteří tudy přišli z italské chaty Schönne a velmi si pochvalovali její zařízení a stravu.
My půjdeme po ledovci zcela vlevo, kousek pod úpatím hřebene Hauslabkogelu.
|
|
|
10:45 - vstup na Hochjochferner
Trochu jsme minuli odbočku, tak na ledovec nastupujeme o kousek výše.
Teď už víme, že značka "OM" na mapě Bergfexu znamená meteorologický stožár a podle něj se dá orientovat.
|
|
|
Jsme asi v půlce cesty po ledovci do sedla. Ledovec stoupá téměř rovnoměrně a po této cestě je bez trhlin.
Pár set metrů před námi jdou dva Němci a díky nim obcházíme místa, kde je sníh hodně rozmoklý a boří se občas až po pás.
|
|
|
|
Zatímco sedlem z Itálie se derou mraky, pohled zpět na sever do Rakouska je veselejší.
|
|
|
Jednoho z nás už v téhle výšce dohání únava a tak se kochá častěji a častěji.
|
|
|
12:30 - Hauslabjoch, 3283m
Čeká nás sestup k mohyle Ötziho. U ní má být schována geo-keška, takže už se ladí GPS.
Cesta ze sedla není téměř značená a ani moc znatelná, oritentujeme se podle mužiků a vyšlapaných stop.
Jít za nulové viditelnosti by bylo dost náročně.
|
|
|
12:45/13:15 - Tisenjoch
Na tomto místě bylo v roce 1991 nalezeno tělo pravěkého člověka "Ötziho" staré přes 5000 let.
Žádného dalšího pračlověka jsme nanašli, ale v patě mohyly jsme po delším pátrání nalezli tu geo-cache.
|
|
|
Pohled od mohyly zpět k Hauslabjochu (sedlo je zhruba uprostřed snímku tam, co je na hřebeni malinký výstupek).
Svahy doleva do Itálie jsou velmi prudké a dlouhé (a stále po nich vzlínají mraky), zatímco doprava do Rakouska vede mírnější dolina plná skalnatých pahorků.
|
|
|
|
Jeden z úchvatných pohledů do slunné Itálie ;-)
Cesta k Similaun Hütte vede nejprve po plochém, mírně stupňovitém hřebenu a je celkem dobře značená.
Kousek před cílem pak vyšplhá (částečně jištěno řetězy) na špičatější a úzký vrcholek a odtud se už jen spustí přímo do sedýlka k chatě.
|
|
|
14:15/15:00 - Similaun Hütte, 3017m
Chata je uvnitř pěkně zařízená, připomíná spíš restaurace na sjezdovkách, než horskou boudu.
My ale jen koupili pivo a pojedli venku, protože jsme potřebovali ulehčit našim zásobám.
|
|
|
Opouštíme Similaun Hütte a sestupujeme ze sedla zpět na sever do Rakous.
Kousek pod chatou opouštíme kamenitou cestu (která vede levým úbočím údolí) a sbíháme dolů po údolním ledovci.
Ledovec je zde bez trhlin a je na něm spousta mokrého firnu, který se dost boří.
|
|
|
Když se občas protrhnou mraky, zahlédnéme vpravo horní část Niederjochfereneru a nad ním občas i vrchol Simlaunu.
|
|
|
Detail příkřejší části Niederjochfereneru z předchozího snímku.
|
|
|
Panorama cesty dolů po údolní části ledovce.
|
|
|
A zase ten klesající Niederjochferner vpravo od nás. Nad ním se konečně vyloupl vrchol Simlaunu (na snímku uprostřed)...
|
|
|
...který vypadá teleobjektivem takto.
|
|
|
A zase detail Niederjochferneru.
|
|
|
Tohle je také detail ledovce, pro změnu toho, po kterém sestupujeme.
Je pěkně špinavý a tečou jím potůčky....
|
|
|
...ale ta kresba je úchvatná.
|
|
|
Údolní ledovec skončil a cesta pokračuje dnem údolí.
Nejsou tu barevné značky, ale pěšina je většinou zřetelná a občas se ukáže i nějaký mužik.
Ten sráz Niederjochferneru z předchozích fotek je teď v pravé horní části smímku,
zatímco v levé části je vidět jeho druhý splaz a vlevo od něj závěr hřebene Marzellkamm.
|
|
|
Hory přestávají být fotogenické a tak teď následuje několik fotek živé přírody...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Blížíme se k Martin-Busch Hütte.
|
|
|
|
|
|
17:00 Martin-Busch Hütte, 2501m.
Celkem klasická chata, starší ale fungující zařízení.
Sušárna je ve sklepě a je celkem prostorná. Sprcha (za poplatek) je hned u sušárny a je o něco použitelnější, než na Sulzenau Hütte.
Na patrech jsou pak ještě umývárny. Spíme v klasickém podkrovním lageru, boxy cca po 10 matracích odděleny příčkami.
|
|
|
Neděle 8.7.
Pořád nemáme ještě žádný zářez na pořádný vrchol.
A tak jsme si v odjezdový den přivstali a v 6:30 vyrážíme na Kreuzspitze, která se ční přímo nad Martin Bush Ht.
Jen co se vydrápeme ze dna údolí po horských loukách do vyššího patra, ukáže se nám zase Simlaun (foto).
|
|
|
Opět Simlaun (vpravo v pozadí) a v popředí začátek hřebene Marzellkamm, po kterém se na Simlaun chodí z Martin Bush Ht.
|
|
|
8:00 - Přecházíme kamenné pole na úpatí svahu Kreuzspitze (vpravo, není vidět).
Na obzoru hřeben Kreuzkogelu, Sennkogelu, Seikogelu a Hauslabkogelu.
|
|
|
8:30 - Výstup svahem Kreuzspitze vede po firnovém poli s celkem ostrým sklonem cca 50 stupňů.
Po ránu je smíh ještě pěkně zmrzlý, naštěstí jsou v něm vyšlapané stopy z předchozích dnů.
Na fotografii už je tento svah šťastně za námi (resp. vpravo pod námi), stojíme na ostrém hřebeni Kreuzspitze (zády k vrcholu) a díváme se na sever do Ventského údolí.
|
|
|
Pohled z téhož místa na jih do Niederjochtalu, kterým jsme včera sestupovali ze Simlaun Ht (v sedle uprostřed obrázku).
|
|
|
Po pár desítkách výškových metrů stoupání celkem bezpečnou kamenitou pěšinou po šikmém hřebeni
se dostáváme na široký předvrchol Kreuzspitze s výhledem na hlavní vrchol.
|
|
|
Zoomem pořízený záběr výstupu na samotný vrchol vypadá akčně, ale cesta není nijak zvlášť vzdušná. Srovnejte s předchozím obrázkem bez zoomu.
|
|
|
Ještě jeden dramatický záběr vrcholu.
|
|
|
8:45/9:00 - Kreuzspitze, 3455m
|
|
|
Užíváme si konečně nějakého dobytého vrcholu, ze kterého navíc můžeme sledovat celou naši cestu z předchozích dnů:
|
|
|
Breslauer Hütte...
|
|
|
...Wildspitze (ta se zase, mrška, schovává do mraků)...
|
|
|
...i když v mracích je vlastně jen vrcholek...
|
|
|
...Hochjochhospiz v hlubokém údolí...
|
|
|
...a ještě jednou v detailu...
|
|
|
...a také Vernagt Hütte.
|
|
|
Kreuzspitze je celkem snadno dostupná hora, ale její hřeben je pěkně zvrásněný...
|
|
|
...a strmý.
|
|
|
Cestou dolů sledujeme (teleobjektivem) několik skupinek, které už přešly Marzellkamm
a nyní přes Niederjochferner směřují na Similaun...
|
|
|
...ale čeká je ještě pěkný výstup.
|
|
|
Ještě jednou Simlaun, mraky trochu ustoupily.
Všimněte si těch dvou postaviček, které vystupují po hřebeni zprava doleva.
Na předchozím snímku (o 5 minut dříve) byly o hodně níž (pokud to byly tytéž postavy ;-).
|
|
|
11:00 - Už jsme zase zpátky na Martin Bush Ht.
Těsně příchodem k chatě trochu sprchlo, ale už se zase dá sedět na terase.
|
|
|
11:30 - Sestupujeme z Martin Bush Hütte po horské cestě
(je sjízdná i auty, chatař dojíždí na terénní motorce).
Cestou míjíme i pár cyklistů, ale jen ti nejzdatnější vydrží šlapat až k chatě.
|
|
|
Kousek pod chatou se horská louka změní v kleč a ta nás provází až do Ventu.
|
|
|
Potok teče hluboko pod námi v ostre zařízlé rokli. Částečně má na sobě stále ještě sněhový příkrov.
|
|
|
Kousek nad Ventem se začnou objevovat i stromky.
Sestup zakončíme kamenitou cestou podle sjezdovky, okolo roste vřes a křoviska.
|
|
|
13:15 - U paty sjezdovky se volně pasou huňatí koně, svolní k pohlazení.
|
|
|
|
|
Touto cestou jsme před třemi dny vyráželi nahoru.
|
|
|
|
|
|
To není vyšisovaná rakouská vlajka, ale jen detail srsti koníka z předchozího obrázku.
|
|
|
13:30 - Jsme zpátky na parkovišti.
Do civilizace nás vítá místní kočka domácí.
|
|
|
15:45 - s Alpami se loučíme u německé Zugspize.
Pak už jen nějaké zácpy u Mnichova a kolem 19h jsme na okraji Prahy.
|
|