|
Po noci u hájenky Griesleitenhof 843 m.n.m. Na parkovišti jen kolegové čeští horolezci.
|
|
|
Poprvé vidíme 400 metrů vysokou vápencovou stěnu Rax alp. Nahoře nás čeká jednodenní putování náhorní plošinou a jedno přespání.
|
|
|
Nakonec se povedlo narvat všechno na přespání do malého 20l batůžku. Když si jej potěžkali místňáci, řekli, že má "hundrt kilo". No s Lojzíkovou předepsanou pětikilovou dávkou vody to tak cca bylo ...
|
|
|
Nástup na Hans von Haidsteig - je sobota ráno a před námi jen jedna dvojice místňáků a jedna partička z Čech.
|
|
|
Lojzíkův baťoh je naprosto non feratový. Klasický velký trekáč ...
|
|
|
A tohle jsou tedy žebříky a fixy klettersteigu, začíná požárnické cvičení :-D.
|
|
|
Cesta je klasifikována jako obtížnost C-D. Ani s velkými a těžkými batohy jsme neměli žádný problém.
|
|
|
|
Pohled z poloviny stěny - stejné rozhledy jako horolezci jen s jistotou zabezpečení.
|
|
|
Fotečka do alpského deníčku: "Můj milý deníčku, dneska jsem byl poprvé na klettersteigu ..."
|
|
|
A kdopak se to schovává za tou skálou? Že by kamzík?
|
|
|
Tady z tohoto pohledu to spíše vypadá na kamzici :-D.
|
|
|
Malá fotopoauzička po první části feratky cca v první třetině.
|
|
|
Cesta bude pokračovat po nezajištěném žebříku směrem do Déčkového komínu.
|
|
|
Jak to ten Lojza fotí je mi záhadou :-D.
|
|
|
Vzdušný traverz pana otce.
|
|
|
A tu je ten komínek zespoda. Nahoře je zastavení s dřevěnou Madonnou.
|
|
|
Pan otec stoupá komínem...
|
|
|
... stále výš, i s pěti kilem vod ...
|
|
|
... a od Madonny dál až úplně na vršíček...
|
|
|
.. kde se může udělat fotka do deníčku: Můj milý deníčku byla to brnkačka :-D.
|
|
|
Závěrečná kedulka ve výšce cca 1800 m.n.m.
|
|
|
Pohled dolů do údolí z náhorní plošiny. Nízká oblačnost stoupající z údolí postupně zakrývala výhledy.
|
|
|
A takhle to vypadá nahoře - vápenec a kosodřevina, do které jsme zahodili vše na přespání a vaření a dál pokračovali nalehko jen se strejdulínkovým báglem.
|
|
|
Cílem je projít asi tak 2/3 náhorní plošiny. Tohle je nával lidí na hlavní trase od lanovky k Otto Haus.
|
|
|
Kromě kosodřeviny jsou v horních partiích k vidění ještě zakrslé smrky, které bojují jak se dá. Mají takové malé pidijehličí.
|
|
|
Tohle byl asi také smrk, ale již dobojoval ...
|
|
|
Jakési ruiny u Jakobskogel. Oblačnost je jiz všude okolo. Stále se nacházíme na hlavní trase.
|
|
|
Strejdulínek studuje mapičku.
|
|
|
Otto Haus - vzhledem i velikostí podoben Luční boudě. Jen mnohem kvalitnější hospoda. POužili jsme toalety a zamířili do méně frekventované části pohoří.
|
|
|
Postupně klesáme do výšky 147O m.n.m., kde se nachází Durnbacher hutte.
|
|
|
Tady krajina přípomíná tak trochu Šumavu.
|
|
|
Z šumavských luhů a hájů dvě.
|
|
|
Cestou dolů k Durnbacher hutte je již vidět stěna kterou bude muset následně vystoupat o 5OO metrů výše. Cestou dolů také potkáváme podivuhodného důchodce se sponkami ve vlasech.
|
|
|
Na konci září byli čmeláci zalezlí ve zvoncích úplně "tuzí". I když do nich člověk cvrnkal zůstávali nehnutě v květech.
|
|
|
Tohle je severní strana Rax Alp. Zase trochu jiné výhledy.
|
|
|
Malý detail - podle posedu soudíme, že malá louka nejspíše není dílem matky přírody.
|
|
|
Občas se nízká oblačnost protrhla a bylo možné kouknout do dáli.
|
|
|
Áách. Óóch. Jéé. To si musím vyfotit.
|
|
|
Pan fotograf si připravuje inštrumenty na vyfocení vzorové náhorní plošinky.
|
|
|
A tu je výsledek: Vzorová ukázka nahorní plošinky.
|
|
|
Pan fotograf v protisvětle.
|
|
|
Tohle byla kleč, než se jí udělalo zle.
|
|
|
Stoupání k nekvyššímu bodu dnešní trasy - k Dremerkstein 1948 m.n.m.Už jsme snědli co se dalo, takže se docela těšíme ke stanu.
|
|
|
Ke věcem jsme dorazili za tmy, kolem půl osmé. Vše v pořádku našli, postavili, uvařili, vypili a snědli. Protože jsme spali na zlomu celé plošiny, celou noc lomcoval stanem slušný vítr.
|
|
|
Nicméně nedělní ráno bylo nebe jako vymetené. Sbalili jsme dřív, než jsme mohli kohokoliv spatřit.
|
|
|
Vyfoukané nebe a ranní pohled na jih, odkud jsme včera přišli a kudy se dnes vrátíme. A cestou budeme míjet nedělní davy, naprosto ucpanou ferratu, kde si lidé stojí na hlavě a děkovat štěstěně, že jsme zvolili sobotu.
|
|
|
Dole u auta jsme byli o něco později a také přejezd byl o něco delší než plán. Nicméně jsme tu u Gossauského jezera a hledíme na Dachstein. Jen proti planované půl jedné jsou skoro tři hodiny.
|
|
|
Takže od jezera nahoru k Adámek hutte není žádné foto. Převýšení o 1300 metrů jsme stihli do půl osmé i s tradiční Lojzíkovskou pětikilovou vodou. Nahoře již mělo být zavřeno, ale protože tam v neděli odpoledne naběhlo ještě pár čechů, chata prodloužila sezónu o pondělní svátek Sv. Václava.
|
|
|
Spali jsme u chaty ve stanech tak jako velká skupina lidí ze sdružení STAN. Našim nejbližším sousedem byl sám pan ředitel STANu s mladou pěknicí ve stanu :-D. Tak nevím, jestli bych mu svěřil dcéru :-D. Ale byli to fajn lidé, na nichž večer Lojzík vysomroval jakousi omáčku.
|
|
|
Ale to je již ráno na Adámkovi. Za tři ojro jsme koupili 4 litry vody, abychom měli co tahat, protože vše ostatní jsme nechali ve stanu u chaty.
|
|
|
Zatím jsme se kochali postupně se objevujícími siluetami skal v lehkém mlžném oparu.
|
|
|
A také se poprvé seznámili s místními somrujícími ftáky.
|
|
|
Postupně se vše pod dva kilometry zanořilo do nízké ale stoupající oblačnosti....
|
|
|
... a tak jsme vyrazili svést nerovný souboj s tou stoupající mlhou.Nejprve jsme trochu ztratili cestu, ale spravným směrem jsem se na ní vrátili abychom došli na pravý okraj Gossauského ledovce.
|
|
|
Vrcholky po pravé straně ledovce jsme jmenovali Himler a Goebels.
|
|
|
Na ledovci se ukázalo, že stoupající mlha je podle očekávání rychlejší než my.
|
|
|
Nu a to je ledovec zblízka. Natavené našedlé a zvrásněné plošiny vypadaly jak vápencové skály.
|
|
|
Mlhou se blížíme k hřebínku, po kterém vede na vrchol lehká ferátka.
|
|
|
Proti nám proběhl jakýsi domorodec, ale jinak cestou po ledovci nepotkáváme vůbec nikoho. Jak jsme se dověděli již na Adámkovi, v neděli ale byly na vrcholu stovky lidí.
|
|
|
O něco blíže se na ferátce vyrýsovala skupinka sestupující dolů.
|
|
|
Cesta po ledovci byla více než bezpečná, rozhodně nehrozil žádný pád do trhliny. Mačky byly vlastně potřeba jen při nástupu, kde byla slušná ledovka.
|
|
|
Cestou po feratě na vrcholek jsme potkali chlapíka co mu bylo 66, ale radost z vrcholu nám to rozhodně nezkazilo.
|
|
|
Za Lojzíkem je druhá přístupová strana přes Hallstatský ledovec. Odtud také od lanovky Gosaukam přicházela většina ostatních dobyvatelů vrcholu.
|
|
|
Pohled zpátky do údolí se vším všudy - s ledovcem, chatou i jezerem. Gossauská strana zůstala celkem příjemně vysluněná.
|
|
|
A ještě jedna vrcholová.
|
|
|
Somrující ptáci na vrcholu. Přibramská vyčina je motivovala i k usednutí na ruce.
|
|
|
Pohled do údolí s kouskem hřebenové ferátky.
|
|
|
Tohle je moc pěkná ukázka výhledu do Ramsau. Bylo to skutečně prazvláštní. Severní strana byla až k vrcholu v mlze, která končila přesně na hraně Dachsteinského hřebene.
|
|
|
Gossauský ledovec po xté. Zde vypadá poněkud majestátněji. Ve skutečnosti celkem mizí a kdoví, zda našim vnukům něco zbyde. Chata Adámek byla dříve u ledovce a teď se od ní jde nahoru k ledu cca jednu hodinku.
|
|
|
Tohle už je poněkud realističtější pohled na plochu ledovce.
|
|
|
Jedna fotogenická trhlinka...
|
|
|
... s tunýlkem skrz naskrz...
|
|
|
... nás svedla k hrátkám s cepínem, který jsem vláčel zcela zbytečně.
|
|
|
.. to je teda nervák :-D ....
|
|
|
... tvrdá práce :-D v království věčného sněhu a ledu ...
|
|
|
Anatomie přeskoku trhliny. Nejprve je třeba se správně šklebit na fotografa :-D ...
|
|
|
... a pak udělat HUP !!!
|
|
|
Mohlo by se zdát, že strejdulínek vydělává v Rebexu těžkou vatu a do Alp si létá vrtulníkem.
|
|
|
Ale žel bohu není tomu tak. Tento armádní stroj prováděl celý den různá svičení na ledovci. Mimo jiné vysazoval zcela na hodní hraně ledovce dva pasažery.
|
|
|
A nakonec jsme se s ním potkali u Adámka, kde pomáhal s odjezdem věcí a lidí z chalupy, která již byla zazimovaná.
|
|
|
Strejdulínek Lojzíček v tradičním horském úboru Jihlavských dobrodruhů. Jsou to opravdu ostří hoši :-D.
|
|
|
Tedy vzhůru do údolí, protože je již půl čtvrté a cesta je ještě dóóst dlouhááá. Kromě armádního vrtulníku jsme ještě zahlédli jeden žlutý s oranžovým předmětem na laně. Jak se později ukázalo na tom laně letěl záchranář, doktorka a jeden český turista s ošklivě vyvrknutým kotníkem.
|
|
|
Poslední pohled na Adámka a ledovec. Dole jsme byli za tmy a zcela uťapaní. Výlet to však byl mimořadně podařený.
|
|