Letos jsme sáhli po dlouho opomíjené Silvrettě.
Přesný termín volíme dle předpovědi: Počkat, až se vybouří letní bouřky, ale odjet ještě před pondělní studenou vlnou, kdy mělo začít sněžit.
Čtvrtek 3. 7.
7:15 - Opouštíme rozpálenou Prahu a také jednu rozpálenou účastnici výpravy - s horečkou přes 38° C si odjet netroufla.
Krátce po přejezdu německo-rakouské hranice začnou přeháňky...
...které nás pronásledují až do Paznautal a pršet přestává kousek před vesnicí Galtür, která je naším startovním bodem.
14:30 - V Galtür (1580m) jsou skoro všechna parkoviště jen pro hotelové hosty.
Veřejné je prakticky jen u zdravotního střediska a platí se tam 7 EUR za den.
15:20 - Autobus nás (za 4,60 EUR/os) vyvezl k přehradě do sedla Bielerhöhe (2037m).
Cestou si uvědomujeme alternativní místa na zaparkování:
Zřejmě by to šlo zadarmo u přehrady (nutno ale zaplatit mýtné na silnici)
nebo na
malém parkovišti u mýtné brány.
K Wiesbadener Hütte volíme klasickou cestu (široká štěrková) podél jezera a pak prudším stoupáním k chatě.
Alternativní Sommerweg (která vede stráněmi) je příliš zarostlá.
Z mraků se nám ukazuje Piz Buin a pod ním Ochsentaler Gletscher.
17:15 - Na Wiesbadener Hütte (2443m) jsme na necelé dvě hodinky.
Strhnou nám storno 10 EUR za chybějící účastnici, ale i tak máme menší lager jen pro sebe.
Večeře je v 18:00, ale protože nemáme polopenzi, můžeme si objednávat až v 19:00 a to z celkem pestré nabídky.
Po večeři se vyjasní a jdeme se projít k malé chatičce nad chatou...
...s výhledem na Piz Buin...
...i na kapličku pod chatou.
Na Piz Buin koukáme i z okna lageru (dost studeného). Narozdíl od většiny ostatních v chatě se na tuhle horu nechystáme.
Pátek 3. 7.