|
Stubaiské kolečko začínáme v Rebexu, s Honzovým zánovním dieslem, co prý ve čtyrech krásně zrychluje v kopcích do Alp.
|
|
|
Vzhledem k předpovědi počasí, jsme vyrazili v pátek, abychom co nejvíce využili dobrou předpověď na sobotu. Spaní u dálníce před Insbruckem bylo sice celkem romantické, ale nejsilnějším dojmem bezesporu byly opakovaná rozjíždění kamionů z odpočívadla :-(
|
|
|
Cestou k parkovišti na nás již dýchla pravá atmosféra alá Milka. Místní skot se však ukázal (oproti skotu indickému, jak ho popisoval Vašík) jako velmi disciplinovaný. Jiný kraj, ...
|
|
|
A tu jest reálná mapka naší, zřejmě celkem originální, trasy. Lepší rozlišení a je tu [800K] a především tu [3M]. Během prvního dne nás čekal výstup z parkoviště Lusens (1634) k Westfalenhaus (2274), přes malý ledovec Langetalen Ferner do sedla Langetnal Joch (2988) a sestup na Amberger Hutte (2136).
|
|
|
Plán byl celkem ambiciózní, počítali jsme také s tzv. prvotním nadšením, které nás mělo přes sedlo hravě přenést. Dalším trumfem v našem plánu byla představa odlehčených batohů - bez stanů, karimatek a kompletního jídla na 4 dny, někteří bez spacáků jen se "schlafsacklaintuchem". Tak nevím
|
|
|
Po dvou hodinách příjemného stoupání jsme kolem poledního dorazili k chatě Westfalenhaus. Cesta to byla příjemná - azuro, všechno kvetlo, cinkalo, šumělo - prostě oslava díla Stvořitelova.
|
|
|
Chata byla v rekonstrukci, takže jsme složili křídla u místní kapličky a pustili se do svých salámů, chlebů a jiných dobrot, jejichž množství se již teď začalo ukazovat jako nadhodnocené. Vpravo je vidět lanovka, kterými se místní chaty zásobují.
|
|
|
Kolem jedné jsme vyrazili dál a mohli se ohlédnout. Stubaiky jsou skutečně přívětivé hory. Všude se to zelená především díky vodě, která je hojná. Na rozdíl od vápencového Dachsteinu či Totes je totiž podloží především žulové,
|
|
|
A pro změnu pohled vpřed do bílého sedla Langetaljoch.
|
|
|
Začátek července se ukázal jako výborný termín. Všechno kvetlo, tady například se činí mech ...
|
|
|
Vyšší polohy a sníh využívaly ovce asi pro termoregulaci - prostě si udělaly v tom vedru pohodu.
|
|
|
No a my míříme na ledoveček ...
|
|
|
Ještě jeden pohled zpět na udolí s Westfalenhaus, teď již z prvních firnových polí.
|
|
|
Nezbytné civění do mapy, ale jen abychom věděli kolik toho ještě kam zbývá. Zabloudit není kam.
|
|
|
A znovu všudypřítomná voda.
|
|
|
Před ledovcem bylo třeba projít veliké suťovisko. Každý volil svoji trasu a protože některý šutráčky byly celkem velké , museli jsme se následně rozhlížet, abychom zjistili kdo je kde.
|
|
|
Na ledovci jsme všichni nasadili mačky, ačkoliv jejich použití se zatím nejevilo jako nutné. Ledovec byl v podstatě takové veliké firnové pole.
|
|
|
Také se hned ukázalo, kdo je "bizi" a kdo ne. Vašíkovi na seřízení maček prostě tak nějak nezbyl čas.
|
|
|
První vyrazila (tak jako ostatně ještě mnohokrát) směrem do sedla slečna J.
|
|
|
No a my ostatní za ní. Jak tak na to koukám, tak budu muset na stařičkou gemmu vymyslet lepší nošení dlouhého cepínu.
|
|
|
Na chvostě se ocitl Vašík, jehož (ne)seřízení maček se ukazalo jako nepoužitelné, takže si je prostě musel sundat. Na druhou stranu si jako jediný z nás nezapomněl vzít návleky, které se ukázaly v mokrém sněhu jako velmi potřebné.
|
|
|
Vašík se slečnou J. zvolili alternativní trasu po levém úbočí, takže nám s Honzou pořídili žánrové snímečky ...
|
|
|
|
|
Pravda alternativcům se to trochu bořilo ... ... díky čemuž mě (proč já?) slečna J. slibovala blíže nespecifikovanou odvetu.
|
|
|
Tak krásnými obrázky jako Vašík jsme alternativcům oplatit nemohli, ale tu je jejich postup z naší perspektivy. Nutno říci, že v sedle byli první :-D.
|
|
|
Konečně kolem třetí jsme se mohli pokochat pohledem na druhou stranu sedla Langental Joch, odpočinout si a ochutnat výborný sušený ananas slečny J.
|
|
|
Na druhé straně zůstalo z ledovce jen karové jezírko a některé kvítí bylo k potkání celkem vysoko.
|
|
|
Začátek sestupu byl poněkud strmější, sem tam jsme i na skále museli sundat batůžek a odložit hůlčičky.
|
|
|
Tady se opět předvádí mech v plném květu. Můj dojem je, že sněhu ještě zbylo letos v létě ve Stubai celkem dost.
|
|
|
Firnová struktura již o pěkný kus cesty dál k Amberger hutte
|
|
|
Odtud již byl utěšený pohled na údolí s očekáváním první noci na místní chajdě.
|
|
|
Na poslední úsek věštil Honza příkrý sestup šotolinou či hroznými drny, ale nakonec to bylo celkem příjemné klesání. Lazaři pelášily vepředu až se jim kouřilo za patama.
|
|
|
Jeden z mnoha vodopádů u sestupu k Amberské chatě.
|
|
|
A tady je náš milý privátní lágerek, vyfocený ze soukromé postele slečny J. Teplá voda ve sprše byla na automat jehož funkčnost jsme s Vaškem pochopil až cca po 50 centech, heh.
|
|
|
Ráno jsme si podle rady paní domácí přivstali a v osm vyráželi, protože se jednak již odpoledne mělo kazit počasí a jednak nás čekal další výšlap, tentokrát nad 3 km a bez začátečnického nadšení.
|
|
|
Amberská chata i trasy okolo jsou zjevně dílem turistického D.A.V.S. z Ambergu. Na ceduli se skvěl i cíl naší dnešní trasy - chata Franz Senn Hutte. Vybrali jsme si cestu přes průrvu Wildgratscharte, kde podle našich internetových znalostí mohly být v prudkém svahu nataženy fixy.
|
|
|
A ještě jeden pohled na útulnou chatu, stojící na malé vyvýšenině. Z udolí je pak krytá velkou kamennou homolí, která odolala všem náporům ledovce.
|
|
|
Už od chaty jsme stoupali po úbočí Schrankogelu, druhého nejvyššího vrcholu Stubaiských Alp (3497, tím nejvyšším je o 10 m vyšší ZuckerHutl). Vzadu šel Vašík se svým "bolivijskym stylem" - pomalu a bez zastávek. Před ním šlapal Honza, se svým stylem "ne tak rychle, ale s přestávkámi".
|
|
|
Za stále pěkného počasí jsme pokračovali po rozkošeném hřbítku, který modelovaly z jedné strany sněhy ledovce Schwarzenberg Ferner a na straně druhé pak sněhy samotného Schrankogelu.
|
|
|
... ještě jednou
|
|
|
... a do třetice
|
|
|
V momentě kdy jsme dosáhli úrovně čela ledovce, začínal lehce nepříjemný balvanitý úsek. Tento balvan jako jeden z prvních byl ještě vítaným zpestřením.
|
|
|
Schwarzenber Ferner už slečna J. uznala jako opravdový ledovec se vším všudy, ačkoliv tak kvalitní kusy jako ledovce norské, bylo zde nemožné nalézti.
|
|
|
... ačkoliv některé detaily ...
|
|
|
O přestávce se každý pokoušel udat své zásoby z batohu. Konkurence byla velká a tak se jedlo jen to nejlepší.
|
|
|
Stoupání balvaniskem nad ledovcem. Bylo vidět, že ze Schrankogelu občas nějaký ten butrák přiletí ...
|
|
|
Po příjemné polední pauze jsme se definitivně rozhodli neudělat výběh na Schnrankogel bez batohů, ale pokračovali jsme dál přes ledovec v domnělém směru k Wilgratscharte. Z cvičných důvodů jsme se předpisově navázali a provedli konverzaci na téma záchrana z trhliny a pohyb na ledovci.
|
|
|
|
Tu jest naše družstvo z pohledu prvního. Zcela ojedinělé kumulo mráčky se pomalu začínaly množit.
|
|
|
Asi poměrně neobvyklý pohled (viz dále) na Schrankogel.
|
|
|
Tohle je pohled z vrcholku Schwarzenberg ferner na sousední Alpeiner ferner, cca v prostřed se nachází jako spojnice Schwarzenberg Joch, nad ledovci se pak tyčí Schwarzenberg Spitze (nižšší Westliche a vyšší Ostliche). Vzadu pak nejspíš vyčuhuje již o dost nižší Schafnock.
|
|
|
Tedy podle Honzy jsme měli jít o kus vedle, ale protože jsem byl neústupný, došli jsme až na místo, které jsem považoval za to správné. Ba co víc, ačkoliv zde nebylo žádné značení a vše vypadalo celkem strmě, vyhnal jsem Vašíka na průzkum cesty, která se mi zdála optimální.Vašíkem zkoumaná trasa se ukázala jako nevhodná, protože vedla sutí a co chvíli padaly dolů balvany, z nichž jeden zlomil slečně J. hůlku.
|
|
|
Dalším průzkumem se ukázalo, že existuje jakž takž solidní cesta nahoru, ale již poměrně těžší a nezajištěná cesta na druhou stranu. Především se však ukázalo, že jsme skutečně jinde. V omylu nás utvrdila viditelnost kříže, který je zakreslen v mapě na Nordliche Wildgrat, ale viditelný je pouze kříž na Schrandele, který jsme zase pro změnu neměli zakreslený v mapě my.
|
|
|
A tady již já peláším v patách se slečnou J. dolů k Wildgrat Scharte v domění, že další omyly a překvapení již tento den nebudou následovat.
|
|
|
Pro změnu opačný pohled na zbytek sestupujícího družstva. V popředí slečna J. se zlomenou hůlkou na batohu.
|
|
|
Na úpatí WildgratScharte jsme nalezli značky "jako prase" a také pěkná ocelová ferratová lana.
|
|
|
Cesta nahoru byla ještě relativně krátká, ale nicméně nešlo o strmý svah s fixem, jak jsme si představovali, ale o regulérní stěnu s ferratou, která měřila na druhé straně cca 50 metrů.
|
|
|
A protože se také ukázalo, že pohled z výšky nedělá slečně J. vůbec dobře (spíše naopak) strávili jsme zdoláváním této překážky cca o hodinu déle, než jsme si představovali. Tuto hodinu nám ještě zpříjemnil déšť a následně i kroupy.
|
|
|
Nakonec se přeci ale jen ukázalo, že i za mraky slunce svítí a na druhé straně průrvy jsme popatřili nádhernou scenérii jednoho z největších místních ledovců, duhu a (dle mého soudu) též v dáli i náš dnešní cíl chatu Franz Senn Hutte.
|
|
|
Omylům dnešního dne ale ještě nebyl úplně konec. Cca na úrovni příkrého čela horní části ledovce jsme se úmyslně rozhodli opustit trasu podle mapy a přkonat skalní ostroh, abychom po prudkém klesání nemuseli opět stoupat.
|
|
|
Ačkoliv se nám naskytly takto zajímavé pohledy, ve finále jsme se naopak o další půlhodinu zdrželi, když jsme nedokázali kvůli sklonu a vodě jít ve vytyčeném směru. Nakonec jsme museli složitě hledat cestu dolů, zkratka se ukázala delší, ale za to pomalejší.
|
|
|
Do chalupy jsme přišli promáčení a za svitu čelovek. Vyjednávat šla jako tradičně Johny - výsledkem byl tento útulný box č. 5 a dále pivo a čaj na účet podniku. Přičteme-li teplou sprchu v ceně, připadali jsme si jako v ráji. Ani večerní žranice v sušárně nebyla k zahození :-D.
|
|
|
A protože jsme dvěma dlouhými přechody získali den času, na pondělí jsme si naplánovali odpočinek - Honzův budík zazvonil za pět půl osmé (abychom stihli snídani do půl). A pak pozvolna, v klidu a bez zátěže jsme se vydali na RinnenSpitze. Cestou jsme měli "chaloupku" pro dvěstě lidí jako na dlani (ve větším zde).
|
|
|
Cestou nahoru jsme viděli spoustu nor a všude kolem se ozývalo pískání. Nakonec jsme se dočkali, když nám první svišť zapózoval na kameni.
|
|
|
Tady tenhleten vypadá jako kříženec veverky a jezevce ...
|
|
|
Cesta nalehko na RinnenSpitze byla příjemná, ačkoliv většinou lehce poprchávalo - voda shora,
voda zdola ..
|
|
|
Tady jsme se již přiblížili k samotnému vrcholku, na který vede lehká ferrata. Slečna J. se rozhodla pokračovat vzhůru, ačkoliv jsme neměli ferratové vybavení - ani karabinku.
|
|
|
Tentokrát jsme měli na počasí vyloženě kliku, protože před vlastním vrcholem jsme v sedle nad jezírkem pojedli a mezitím se nebe protrhalo a skála oschla.
|
|
|
Oblačnost postupující z údolí od Franz Senn se zarážela na ostré hraně ledovce Lisenser Ferner.
|
|
|
Rinnen Spitze je vlastně taková hromada kamení...
|
|
|
Dalo se čekat, že první bude u křížku Vašík :-) ...
|
|
|
|
A klobouk dolů před výkonem slečny J. Přeci jenom, ta vrchní pasáž je opravdu vzdušná ...
|
|
|
Nelze než souhlasit s Václavek Cílkem, že krajina je důvod proč lezeme na rozhlednu.
|
|
|
Pohled na ledovec Lisenser Ferner je vlastně pohled na středobod našeho okružního putování.
|
|
|
Honza v orlím hnízdě...
|
|
|
Honza se slečnou J. se nemohou nabažit.
|
|
|
Skoro bych řekl zbytný důkazní materiál.
|
|
|
A to je pro změnu moje maličkost.
|
|
|
Pohled do údolí Lusens přes Lisensen Ferner. Tam někde dole máme zaparkováno ...
|
|
|
... tedy přesněji řečeno tady máme zaparkováno :-D. Cesta dolů byla opět v dešti, večer tentokrát s večeří (slečna J. předvedla ukázkovou konverzaci o obsahu Spiese Karte), pohledy, štrůdl, pivko, ...
|
|
|
Počasí vyšlo přesně podle očekávání - poslední den byl podoben tomu předešlému. K sedlu Horntaler Joch jsme šli mlhou a všude okolo nás to zvonilo a bečelo.
|
|
|
A jednu chvíli se za námi seřadily ovce a poslušně kráčely stezkou vzhůru. Jako v pohádce ...
|
|
|
Situace se opakovala ještě jednou. Tentokrát se holky rozhodly detailně seznámit se slečnou J.
|
|
|
Závěrečné stoupání do sedla už tak vrcholně zábavné nebylo, mokrá firnová pole, voda nohoře i dole, suť, kamení ..
|
|
|
Úplně v sedle se k tomu všemu přidal ještě studený vítr vanoucí od Severozápadu. Tím pádem došlo na využití i dosud nepoužitých svršků jako čepic a rukavic. Já osobně jsem použil z oblečení úplně všechno. Pravda ten chleba, to byla jiná pohádka ...
|
|
|
Pohled zpět ná závěrečný úsek ze sedla Horntaler Joch, směrem k jihovýchodu. Podle stop tu dlouho nikdo nesel.
|
|
|
Druhá strana sedla byla tedy ještě nepřívětivější - jemná mokrá suť, kamení, firn. Tak trochu Misty Mountains :-D
|
|
|
Ale již na sněhu nad hranicí vegetace se objevovaly stopy obyvatelek z Lusenského údolí.
|
|
|
Kámen v popředí, ovce v pozadí.
|
|
|
Ovce vpředu, kamení až za nimi.
|
|
|
Pohled na naše první stoupání k Westfalenhaus - pořád ještě to je pohled spatra.
|
|
|
Jednohlasně jsme se shodli, že to je místo pro dnešní oběd vyvolené. Na Vaškově oltáříku se podávaly tradiční lahůdky.
|
|
|
|
Ach ty němé tváře - jenom promluvit.
|
|
|
Třeba nám ukazuje kudy se dát...?
|
|
|
Ačkoliv jsme měli největší pustinu za námi, svah po kterém se vinul chodníček byl stále velmi prudký, tady vlastně nad skálou.
|
|
|
A cestu navíc přetínaly různě hluboké rokle, tahle byla obzvláště vypečená.
|
|
|
Nicméně života a jeho rozmanitosti s každým metrem stále přibývalo a bylo to velmi milé. Jako první se zjevily tu a tam rostoucí pěnišníky (rododendrony).
|
|
|
Pravděpodobně to byly zástupci druhu hirsutum než druhu ferrugineum, ačkoliv Alpská růže se říká nejspíše oběma.
|
|
|
... kterých bylo čím dál víc ... celé houštiny kam až oko dohlédlo :-)
|
|
|
A pak se objevily první osamocené stromy či houfy stromů borovice Limby.
|
|
|
Limbu jsme poznali snadno podle pěti jehlic ve svazku a především podle výskytu nad hranicí lesa. Co prozradila až wiki bylo, že se rozmnožuje zásluhou Ořešníka kropenatého.
|
|
|
A zajímavé je i to, že tak jak jsou dva druhy Limby, jsou i dva druhy ořešníků. Ten evropský má tlustší zobák, hádejte asi proč.
|
|
|
A hned vzápětí přišly břízy, jeřáby, smrky ... prostě les se vším všudy.
|
|
|
A na závěr několik momentek účastníků ... ...radši bez komentáře :-D. Tohle tedy není člen výpravy, ale místní, slušně vychovaný skot.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|