|
Pátek 4.7. 18:15
Začátek letošního alpského výletu se drží osvědčeného postupu:
Sraz podvečer v Rebexu a přespat pod mostem na německo-rakouské hranici (dorazili jsme tam ve 23:15).
Letos je nás o jednoho Bobra více a tak vyzkoušíme kapacitu Myšákova auta v 6 lidech.
|
|
|
Sobota 5.7. 6:15
Noc na mostě byla uspokojivá, ale spánek nebyl tak tvrdý, abychom vyspávali dlouho.
Protože se vedlejší silniční most opravoval, auta zpomalovala a víc na nás svítila.
Navíc za hukotu vody pod sebou se úplně klidně spát nedalo.
|
|
|
Balení do auta bylo v šesti lidech trochu pomalejší a náročnější.
Jak vidíte na obrázku, občas se to neobešlo bez slovních, ba i fyzickýh invektiv :-)
|
|
|
7:45 - Odjíždíme od "našeho" spacího mostu, který byl letos uprostřed staveniště.
Starý silniční most totiž zbourali
a postavili nový.
Za silnicí vyrostly nějaké nové budovy, odkud na nás v noci svítilo nepříjemně silné světlo.
Pojedeme-li tudy i příští rok, možná se poohlédneme po nějakém jiném místě - o kilmometr dříve bylo několik
uspokojivých odboček do lesa.
|
|
|
|
9:30 - Výsadek na předměstí Söldenu v osadě Rechenau (1345m).
Jeden z nás sveze auto dolů do Längenfeldu, kam bychom měli za 4 dny sejít z hor.
(v Söldenu je údajně přes noc zakázáno parkování mimo placená parkoviště a navíc budeme mít při odjezdu na spěch).
|
|
|
Parkujeme hned u turistické značky. Podle ní nám to bude na Hochstubai Hütte trvat 6h, ale čeká nás převýšení přes 1800m.
Je celkem chladno, ale neprší a občas vykoukne i sluníčko.
|
|
|
11:00 - konečně vyrážíme nahoru.
Na návrat řidiče jsem čekali dost dlouho - stopem ho nikdo nevzal a autobus (za 3,40 EUR) má asi hodinové intervaly.
Prvních 100m se jde touto krásnou pastvinou, ale pak začne celkem prudká klikatá pěšina lesem.
Navíc se předpověď vyplnila a střídavě prší nebo je alespoň vlhko, takže se pěkně potíme.
|
|
|
12:00 - stoupání polevuje, opouštíme les a pokračujeme pastvinami se starými dřevěnými stodolami.
|
|
|
|
Postupně se vynořují stodoly usedlosti Kleblealm.
Nad ní je vidět kopec s chatou na vrcholu. Chvíli si mylně myslíme, že je to naše Hochstubai Ht.,
ale po chvíli se ukáže, že je to Brunnenkogel Ht. ve výšce "jen" 2738m.
|
|
|
|
|
|
12:30 - Kleblealm, 1985m
Osada s několika stodolami, kapličkou a větším domem, kde je i hospoda.
Před kapličkou je roura s pitnou vodou.
Máme za sebou 1/3 dnešního převýšení a čas 1:30 zatím koresponduje s rozcestníkem v údolí.
Cestou jsme nepotkali nikoho kromě jednoho farmáře v terénním autě.
|
|
|
Restaurace je mimořádně zavřená, což možná zklamalo některé turisty, kteří přišli po silničce z údolí.
Nás ale ne - dáváme na prázdné terase oběd z vlastních zásob.
Nálada je dobrá, sil máme ještě dost a nadmořská výška zatím nikomu nevadí.
|
|
|
13:00 - opouštíme Kleblealm.
Na silničce vlevo je "autobusová zastávka", kam jezdí nějaký minibus (nevíme, zda pravidelně či na objednání).
|
|
|
Cesta až k rozcestí Marblbödele vede pohodlnou pěšinou. Nejprve zakrslým lesem, pak nízkými loukami.
Míjíme se se dvěma malými skupinkami turistů, možná jdou se Söldenkoglu.
|
|
|
14:15 - u rozcestí Marblbödele potkáváme stádo velmi huňatých horských koz.
V pozadí je vidět sedlo Laubkarscharte, kterým opustíme kotlinu, jíž právě stoupáme.
|
|
|
|
|
|
15:00 - jezero Laubkarsee 2681m.
Po odečtení 30minutové přestávky na Klebelalmu náš čas stále odpovídá rozcestníku z údolí.
Kotlinou nepříjemně fouká, přioblékáme se a nabíráme síly na strmý výstup do Laubkarscharte.
|
|
|
Naše první sněhové pole přecházíme ještě bez návleků.
Pak již stezka šněruje prudkým skalnatým svahem. Je stále udržovaná, schůdná a bez vzdušných míst.
|
|
|
15:30/15:45 - Laubkarscharte 2760m.
Pohled dolů zpět na jezero Laubkarsee.
V sedle fouká, ale o kousek dále je závětří, kde chvíli odpočíváme a oblékáme návleky.
|
|
|
Další cesta totiž vedle firnovým svahem a celkem se boří.
Na konci tohoto údolíčka pokračujeme prudce vzhůru skalnatým svahem (naznačeno na fotce).
I zde je cesta schůdná a upravená.
|
|
|
16:30 - 2860m. Pohled zpět k sedlu Laubkarscharte, než zdoláme sráz k vrstevnici 2900.
Následující část cesty nefotíme (poprchává a jsme už celekm unavení). Po zdolání srázu se jde kotlinou do sedla mezi Dürrnkögele a Hochstubaihütte.
Střídají se sněhová pole a cesta (již neudržovaná) po balvanech či suti.
Značení je celkem znatelné, na sněhu je čas od času zapíchnutá i tyč.
|
|
|
17:30 - konečně jsme na hřebínku mezi Dürrnkögele a Hochstubaihütte, cca 3100m.
Je vidět i rozcestník, kudy zítra začne náš sestup na Wütenkarferner.
K Hochstubaihütte už je to jen kousek, ale po dnešním dni už každý pár výškových metrů bolí.
|
|
|
17:45 - na zápraží Hochstubaihütte 3175m nám vyšel v ústrety chatař s podnosem šesti panáků (zjevně nás měl pěkně spočítaný).
Výstup s převýšním 1830m nám trval i s několika přestávkami 6:45h.
|
|
|
Pohled z okna našeho lageru ukazuje, že se mraky k večeru roztrhaly a přinesli naději zítřejšího slunečného dne.
Lager máme sami pro sebe a je v něm (stejně jako ve zbytku chaty s výjímkou jídelny) zima skoro jako venku.
|
|
|
Hochstubaihütte je útulná s bodrou obsluhou. Nemá vlastní sušárnu, ale oblečení i boty je možno sušit nad velkými kachlovými kamny v jídelně.
Voda z vodovodu je pitná a za celkem velkou úplatu vám přichystají i teplou sprchu (nevyzkoušeli jsme).
Fotka nás zachycuje při teoretické přípravě na zítřejší výcvik prusíkování na ledovci.
|
|
|
Po večeři se někteří z nás vydávají na hřebínek Nebenkoglu.
Z tohoto místa vede prduce dolů druhá přístupová stezka do Söldenu (přes Seekarsee).
Vidíme odtud daleko do Itálie, zahlédli jsme i strmé stěny Dolomitů (fotka to bohužel nezachycuje).
|
|
|
Pohled z hřebínku zpět k chatě.
|
|
|
Nejvytrvalejší jedinici pokračují po hřebínku až na Nebenkogl.
Podle průvodců se tam "dá od chaty dojít v bačkorách", ale při stávajícm stavu sněhu to rozhodně není tak snadné.
Odměnou je dobytí dalšího vrcholu a pohled na dohasínající západ slunce (je 21:00).
|
|
|
Neděle 6.7. 9:00
Ráno bylo azuro, ale na jižních svazích se rychle začala tvořit oblačnost.
Chatař nám dovolil dát si u stolu snídani z vlastních zásob a jeho čajem (přestože jíst vlastní jídlo je prý dovoleno jen členům AV).
Pár z nás si snídani koupilo a byl to standard (starší chleba, máslo, šunka, salám, sýr, džem).
|
|
|
Scházíme od chaty k sedlu hřebínku na Dürrnkögele.
V pozadí je vidět naše dnešní i zítřejší cesta - sedlo Wütenkarschattel a za ním se rýsuje Schrankogel.
|
|
|
Ze sedla sejdeme ještě kousek dolů, kde se firnovým polem nastupuje na ledovec.
Než se navážeme, absolvujeme základní zaškolení vyprošťování z trhliny.
|
|
|
Pohled ze sedýlka na Dürrnkögele.
Za ním jsou vidět kopce na levé straně Ötztalu - tedy směrem k Pitztalu.
|
|
|
10:00 - Lanová družstva jsou již navázaná, zamáváme chatě a vzhůru na ledovec.
|
|
|
Sestupujeme na Wütenkarferner.
Stopy vpravo vedou do Warenkarscharte (a dál asi k Hildesheimber Hütte).
My následujeme stopy vlevo - širokým obloukem obcházíme dno ledovcové kotliny.
Obě skupiny před námi šly bez navázání na lano.
|
|
|
Sestup k ledovci není prudký.
|
|
|
Ledovec je celý vysněžený, trhliny nejsou znát (i když podle satilitních snímků z pozdního léta jich je tu celkem dost).
Cestou ale míjíme (i překračujeme) několik tenkých prasklin, které dávají tušit, že pod nimi něco je.
Viz též video s panoramatem celého ledovce.
|
|
|
10:45 - opouštíme ledovec a stoupáme k prvnímu stupni Wütenkarschattelu.
|
|
|
Pohled zpět na Hochstubaihütte a na cestu, kterou jsme z ní sestupovali.
Vpravo Dürrnkögele.
|
|
|
Výstup je celkem prudký, ale firn je pevný a dobře se do něho dělají stupy.
|
|
|
Přechod z firnu do skalek je také v pohodě (video).
|
|
|
Zbytek výstupu už je po kamenech, žádné nebezpečné šplhání.
Značení je poněkud řidší a cesta není moc znatelná, ale sedlo je jednoznačným cílem.
|
|
|
11:00 - A jsme nahoře...
|
|
|
...je to tu celkem prostorné...
|
|
|
...ale ještě to není sedlo Wütenkarschattel.
K tomu se musíme vydrápat bílým svahem za sněhovým jezírkem.
|
|
|
11:15 - v sedle Wütenkarschattel jsme nefotili, protože tam bylo fryšno.
Samotné sedlo je skalnaté, ale kousek pod ním se vracíme na sníh a zahajujeme pohodový sestup po Sulztalferneru.
(údolí Sulztal vede přes Gries až do Längenfeldu a dalo jméno i hoře Sulzkogl hned nad Ambergerhütte)
|
|
|
Malebný pohled přes Sulztalferneru na Schrankogel (vlevo) a Mutterberger-See Spitze (vpravo).
|
|
|
Přestože cesta je jasná (jednak je vyšlapaná a jednak se dle mapy máme držet levého okraje údolí),
občas kontrolujeme polohu - někdo moderní technikou...
|
|
|
...jiný papírovou mapou.
|
|
|
Na svazích je vidět, že sníh napadl nedávnou (konkrétně minulý týden) a že ho bylo dost na to, aby se občas sesul v malých lavinkách.
|
|
|
Na levém kraji je ledovec prakticky bez trhlin, ale uprostřed údolí vystupují celkem výrazné séraky...
|
|
|
...i obyčejné trhliny.
|
|
|
12:30/13:45 - Na konci ledovce dáváme (nasucho) ještě jeden nácvik vyprošťování z trhlin.
Pak už zouváme úvazky a obědváme.
|
|
|
Terénní zlom v údolí. Uprostřed je vidět mohutný proud vody z tajícího ledovce.
Cesta (zatím v terénu nezřetelná a spoře značená) nevede přímo do kotliny, pokračuje levým úbočím údolí.
|
|
|
Cestou po úbočí překračujeme drobnější i větší potůčky z tajícího sněhu.
Někdy je ještě koryto překryto sněhem, takže si užíváme i sjezd po botách.
|
|
|
Zpětný pohled na čelo ledovce a terénní zlom pod ním.
Cesty od ledovce vedou dvě - my volili tu, co sestoupí dříve do údolí.
Ta druhá vede nad morénovým hřbítkem, který se rýsuje v pravém horním rohu fotografie.
|
|
|
Překonávání potůčků není náročné, ale je to vděčné téma k fotografování...
|
|
|
|
|
|
Pohled zpět na Sulztalferner a sedlo Wütenkarschattel.
|
|
|
A ze stejného místa pohled dopředu na Scharankogel.
Na obrázku je vyznačena cesta našeho zítřejšího výstupu:
nejprve šikmo vzhůru po morénovém hřebínku, z něj doleva na Hohes Egg (vyznačeno tlustší tečkou),
odtud šněrování kamenolomem podél firnového splazu a na jeho konci výstup po hřebínku a jeho jižních svazích.
|
|
|
14:30/14:45 - Dnešní den byl odpočinkový - máme fůru času a tak relaxujeme i po cestě.
|
|
|
Naše "spodní" stezka a alternativní "vrchní" stezka se stýkají na azalkami porostlém srázu...
|
|
|
...pod kterým už se rozléhá ploché údolí až k Amberger Hütte.
|
|
|
15:45 - Amberger Hütte.
Stejně jako před 5 lety nás vítá milá paní Lydie.
Objednáváme si večeři (nutno předem vybrat ze tří jídel v ceně kolem 13 EUR bez polévky).
|
|
|
Zbytek dne se poflakujeme kolem chaty, užíváme si sprchu (1 EUR za 90sekund). V plochém údolí, kterým jsme přišli, se pasou a zvoní krávy - prostě idylka.
|
|
|
Na chatě není plno, takže máme 14-místný lager zcela pro sebe.
|
|
|
Pondělí 7.7. 6:15
Chatařka byla dost skeptická k dnešnímu počasí a radila vyrazit co nejdříve.
Vstáváme tedy v 5:00. Snídani tak brzo nepodává, ale připravila nám v jídelně varnou konvici a vodu, takže si můžeme udělat čaj a opět se v teple nasdnídat z vlastních zásob.
|
|
|
Opouštíme chatu, přecházíme mostek a vyrážíme na Schrankogel.
Obloha je zatažná, což nás trochu znepokojuje - čekali jsme jasné ráno a zhoršení počasí až během dne.
|
|
|
Cesta jde nejprve plochým údolím podél potoka a pak začne šikmo stoupat úbočím stráně.
|
|
|
Hlavní údolí se rozděluje - my stoupáme vlevo směrem k Schwarzenbergferneru a výhled (co je na této fotce) máme na pravé údolí se Sulztalfernerem, kudy jsme sestupovali včera.
|
|
|
7:15 - stoupáme po morénovém hřebínku. Míjíme odbočku vpravo na Mutterberger-See Spitze (cesta tam je neznačená, jen dole v údolí vidíme lávku přes potok, tekoucí ze Schwarzenbergferneru).
|
|
|
Pohled vzhůru na Schrankogel. Oblačnost se trochu trhá a místy probleskuje modrá obloha.
|
|
|
7:45 - odbočka z morénového hřbítku na normal-weg na Schrankogel.
(rovně jsme šli před 5 roky na Schwarzenbergferner a Franz Seen Hütte, případně se tudy dá jít "východní cestou" na Schrankogel)
|
|
|
8:15 - planinka s mohylou na Hohes Egg ve výšce 2820m (tedy cca polovina dnešního stoupání).
Výstup od rozcestí nebyl náročný - zřetelná horská pěšina občas prudce stoupající po kamenech.
Počasí se lepší, ale je stále nejisté a tak se zde dlouho nezdržujeme.
|
|
|
Nyní nás čeká jednotvárný výstup kamenitým svahem.
|
|
|
Pěšina je celkem znatelná a usnadňuje výstup.
Pod námi je planinka s mohylou Hohes Egg a v pozadí Sulztalferner i se sedlem Wütenkarschattel na obzoru.
|
|
|
Sklon i terén postupně přitvrzuje, ale pěšina stále pomáhá.
|
|
|
Bohužel, někdy je pěšina překrytá sněhem a tam musíme volit mezi kluzkým terénem nebo obcházením po kamenech mimo pěšinu.
Koryto s firnovým splazem máme stále po levé ruce. Při sestupu bude asi alternativní cestou dolů.
|
|
|
9:45/10:00 - Kamenný svah konečně končí a cesta pokračuje po stoupajícím hřebínku, resp. jeho pravém (jižním) svahu.
Hned první část hřebínku je dost vysněžená a trochu vzdušná a ne všichni si na ni troufají. Dál pokračujeme ve čtyřech (a často po čtyřech).
|
|
|
Panoramatický pohled zpět na Sulztalferner (jsou vidět i trhliny a séraky v jeho prostřední části).
Protože jsme už dost vysoko, je skrz Wütenkarschattel vidět dál na Dürrnkögele a za ním i vyšší Nebenkogl.
Dominantní vrchol vpravo nad Sulztalfernerem bude asi Wilde Leck (i na něj se leze, ale bez značené cesty).
|
|
|
Vystupujeme po hřebínku, je občas pokrytým sněhem. Sníh se naštěstí ani neboří, ani není zledovatělý.
|
|
|
Cesta vede mezi balvany a skalkami, občas se musí člověk držet i rukama.
Značení je celkem vidět, ale stezka už není nijak upravovaná.
Žádný úsek není jištěný, ale také nevede nad žádným propastným srázem.
|
|
|
Hřebínek odsud vypadá vzdušně, ale není to tak zlé - vždy je čeho se chytit a dost místa, kam stoupnout.
|
|
|
Později z hřebínku sejdeme na dost prudký svah (odhadem 45º), který je bohužel zasněžený.
Pod vrstvou firnu je zledovatělý sníh a stopy se dělají velmi těžko.
Zde postupujeme velmi pomalu.
|
|
|
Tam, kde není pod sněhem led, se to nopak pěkně boří.
|
|
|
Sněhové pole pokračuje kamenným kuloárem. O jeden východnější, než kterým jsme stoupali nahoru od Hohes Egg.
|
|
|
10:30 - Tady jsme se rozhodli nepokračovat v cestě.
Pravděpodobně by zbytek cesty nebyl o moc těžší, ale jsme z toho sněholezení už celkem vyklepaní,
navíc se zhoršuje počasí a musíme myslet i na dva další lidi, kteří na nás čekají níže.
|
|
|
Pod-vrcholové foto (+ video) - dál už nepůjdeme.
|
|
|
Sestup obávaným svahem byl nakonec velmi snadný, dokonce se dalo jít i zády ke svahu.
|
|
|
Pro foto ještě jeden přechod rádoby vzdušné převěje.
|
|
|
|
A už se vracíme k místu, kde jsme se rozdělili.
|
|
|
11:15/11:30 - Jen co se objeví slunce, je mnohem tepleji. Navíc nervozita z výstupu pomalu opadává.
Takže si dopřáváme krátké posezení, popití...
|
|
|
...a pojezení.
|
|
|
A pak už zase setupujeme - nejprve hrubými kameny...
|
|
|
...pak se začne objevovat pěšina...
|
|
|
...a za chvíli je sněhový splaz i kamenný sráz za námi.
(sněhový splaz jsme si neodpustili sjet po botách - viz video)
|
|
|
12:45 - na Hohes Egg se konečně opravdu zatáne a spustí se déšť.
Naštěstí je už další stezka celkem pohodová a tak jen nasadíme bundy a kapuce a svištíme dolů.
|
|
|
13:45 - déšť byl intenzivní, ale nevypadá to na celkové zkažení počasí.
Jak sestupujeme do údolí k chatě, déšť ustává...
|
|
|
...a za chvíli vykujuje i slunce.
|
|
|
Stezka, po které jsme do plochého údolí sestupovali včera.
A nad ní ponorný potok - mizí v suťovém poli v půli svahu.
|
|
|
Chata stojí na konci idilické louky, na které se pasou krávy.
|
|
|
Louka je sice idylická, ale občas podmáčená.
|
|
|
14:45 - a jsme zpátky na chatě.
Výstup a sestup nám trval 8,5 hodiny - přestávek moc nebylo, takže cca 8 hodin čistého času. To celkem odpovídá údajům z průvodce (4,5h nahoru).
|
|
|
Sušárna na Amberger Hütte je příjemná, ale už jsme zažili lepší. Nějak záhadně topí podlahou a má pár ramínek na šaty, ale tím to končí.
Nemají vyhřívaný sušák na boty (jako na Franz Seen) ani silný větrák (jako na Breslauer).
|
|
|
Úterý 8.7. 6:15
Včerejší nedosažený vrchol nám nedá spát a tak si v odjezdový den přivstáváme (tetokrát v 5:15)
a míříme na Vorderer Sulzkogel, který se ční přímo nad chatou.
|
|
|
7:30/7:45 - Sulzkogel (2795m)
Jdeme bez batohů a každý svým tempem, ti nejrychlejší byli nahoře za 1:15, ti pomalejší za 1:30 (oproti rozcestníkovým 2h).
|
|
|
Pohled ze Sulzkoglu dolů do Griesu - tudy musíme za chvíli pelášit k autu.
|
|
|
Vrcholové foto na Sulzkoglu.
|
|
|
Protilehlý Schrankogel byl celou dobu částečně schován v mraku, přesněji ten mrak se na jeho severním svahu vytvářel.
|
|
|
Poslední část výstupu na Sulzkogl (již nad námi) je skalnatá (vč. cca 10m fixních lan).
Střední část cesty vede četnými kamennými poli (viz na snímku).
Spodní část pak pěšinkami vřesem a horskými loukami.
|
|
|
Pohled z Sulzkoglu dolů na Amberger Hütte.
|
|
|
Jedno z nejprotivnějších kamenných polí.
|
|
|
8:45 - Dolů jsme to také pěkně hnali a tak jsme za hodinu u chaty.
Chystá se tu nějaká mládežnická horoškola, takže tu bude asi celkem rušno a jsme rádi, že mizíme.
|
|
|
9:15 - Na chatě si ještě dáme čaj (chata je prázdná a chatařka uklízí, tak z nás není nadšená). A pak už vyrážíme po silničce do Griesu.
|
|
|
Pohled zpět na salaš, která je pár set metrů pod chatou (samotná chata je schovaná za skalou v prostřed snímku).
U salaše je také odbočka (z tohoto pohledu doleva), kterou jsme před pěti lety přišli z Lüsens.
|
|
|
Od salaše si také vyfotíme Sulzkogl - odsud vypadá fakt masivně.
|
|
|
Silnička nejprve vede loukami a štěrkovými poli...
|
|
|
...ale krávy se pasou všude.
|
|
|
U statku Sulztalalm se silnička vnoří do lesa (občas pěkně porostlého lišejníkem).
|
|
|
10:15 - rozcestí (1750m) s odbočkou na Gamskogel.
|
|
|
Už jsme v civilizaci, skoro až ve vycházkové oblasti.
Postupně míjíme asi deset skupinek turistů, dle oblečení spíše na půldenní procházce.
|
|
|
10:30/11:00 - parkoviště v Griesu (1600m), kam nám Bobr přivezl z Längenfeldu auto.
Pod parkovištěm si ještě dopřáváme koupel v bystrém potoce a pak rychle balíme a vyrážíme domů.
Přesně v 11h se spustí déšť a ten se nás drží až někam za Mnichov.
Díky němu je cesta pomalejší, ale i tak stíháme příjezd na pražské Hlavní nádraží už v 17:45.
|
|
|
12:00 - dle fotky z on-line kamery na Amberger Hütte nešlo jen o déšť.
Jen hodinu po našem odjezdu leží cca od 2400m sněhový poprašek.
|
|
|
Skupinovým fotem z auta končí komentovaná část galerie.
Následuje ještě pár nekomentovaných fotek kytiček a lidiček.
|
|
|
Z auta ještě jeden detail: Slečna J. si dobrovolně vybrala místo v zadní řadě sedaček a tady vidíte, proč...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Většinu následujících fotek pořídil Myšák - asi takto
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
A na závěr od flóře k fauně: Jedinou letošní fotku sviště pořídil Bobr - hlodavci se prostě přitahují.
|
|
|
Mapa s vyznačením a časováním naší cesty.
(Podklad 1:25000 z Alpenverein, tisknutelná kvalita)
|
| |