|
Pátek 12.8.
Letos se některým z nás podařily výlety dva. V srpnu jsme se vydali do nejvýchodnější části Stubaiských alp.
Z brenerské dálnice jsme odbočili doprava do údolí, které vede až do vesničky Gschnitz.
|
|
|
Předpověď byla celkem příznivá - na dnešní výstup zataženo, ale na zítřejší hlavní přechod slunečno.
|
|
|
Osada Gschnitz je roztroušená v údolí, parkoviště je za takovým esíčkem silnice a dál už se jet nesmí.
|
|
|
Za parkoviště se platí. Mince jsme měli připravené, ale tuším, že automat by vzal i platební kartu.
|
|
|
13:15 - Vyrážíme z parkoviště, svorně "kupředu levá".
Sestavu táty a dvou dětí doplňuje ještě dědeček (na tomto snímku z druhé strany fotoaparátu).
Tohle třígenerační složení a dědečkova vášeň ve fotografování ovlivňuje rychlost našeho postupu.
Tedy časové údaje na tomto webu berte z rezervou (většina z vás by asi šla rychleji).
|
|
|
Kousek od parkoviště je mlynářský skanzen. Z vodopádu, který je nad ním, vede dřevěný náhon k jednotlivým boudám, u každé bylo malé mlýnské kolo.
|
|
|
Podle tohohle potoka půjdeme skoro až k dnešní chatě.
Most nad vodopádem je zřízen pro pěší na místních vycházkových trasách.
|
|
|
Skanzen shora z mostu. Parkoviště je za těmi domky v horní části snímku.
|
|
|
Podle vodopádu se nejprve stoupá křivolakou pěšinou prudce do svahu.
Pak se cesta změní v trvale stoupající pěšinu po svahu údolí. Občas se přechází boční rokle. Jsme ve vápencích, takže brodit není co.
|
|
|
Les vzrostlých smrků a modřínů se mění v borovou kleč.
|
|
|
Zhruba v 1600m kleč ustupuje horským loukám.
|
|
|
15:10 - Míjíme prázdnou salaš, jedinou budovu po cestě k chatě.
Na mapě jsme někde u kóty 1650m.
|
|
|
Stráň, kterou stoupáme, přehrazují tyhle kopečky.
Na nich, někde v mlze, stojí chata. Bystroocí vidí i lano lanovky z údolí.
|
|
|
Oblaka se na chvilinku rozplynula a tak rychle fotíme hřebínek nad námi.
|
|
|
|
Náš první úlovek z horské fauny.
|
|
|
Protože chata stojí na kopečcích s velmi prudkým svahem, musíme vystoupat už nyní, dokud je stráň dostatečně pozvolná.
Stezka je dobře udržovaná a dobře schůdná. V pozadí vidíte silničku, která pokračuje údolím a na chatu také vystoupá - úvratí z čela údolí.
|
|
|
Ještě jeden pohled ze stráně do údolí. Mraky se trochu rozptýlily a odkryly nám štěrkový svah k sedlu Pflerscher Scharte, kudy bychom měli jít zítra.
|
|
|
16:45 - Stoupání strání je zdárně za námi a po pár stovkách metrů pěšinou zvlněnou horskou loukou na nás náhle z mlhy vyskočí chata.
|
|
|
Tribulaun Hütte patří rakouskému spolku přátel přírody.
Ten má v Alpách chat více (např. vloni jsme míjeli jednu pod Sonnblickem). Většinou jsou levnější a leží v nižších či méně exponovaných polohách, než chaty Alpenvereinu.
|
|
|
Chata je celkem malá - má dva větší lagery a jeden menší, který se (asi) prodává jako pokoj.
V přízemí je kuchyně, jídelna a vyhřátá sušárna. Nahoře pokoje a umývárna (i se sprchou zdarma).
Sociální zařízení jsou takové plastové moduly, jako v letadle nebo v motelech Formule1.
Jak to bývá, jde o rodinný podnik a babička s dědou vaří pěkně po domácku a velké porce.
|
|
|
Lanovka na chatu už se asi nepoužívá, chatař zdatně jezdí takovýmhle vozítkem.
|
|
|
Pohled zpět do údolí, kterým jsme přišli.
|
|
|
A pohled vzhůru k čelu údolí, kam se chystáme zítra.
|
|
|
Sobota 13.8.
6:45 - předpověď nelhala, ráno je jako vymalované.
|
|
|
Konečně vidíme celé údolíčko, kterým jsme včera stoupali.
I protější stráně hlavního Gschnitzkého údolí, kterým jsme včera přijeli.
|
|
|
Dnes budeme procházet zvláštní částí Stubaiských Alp: zatímco naše stráň i kopec Tribulaun nad chatou jsou vápencové,
protější stráň (viz tento snímek) už jsou z krystalických hornin.
|
|
|
Pohled od chaty na cestu, která nás dnes dopoledne čeká.
Vápencový masív končí špičkou Goldkappl a jejím svahem. Vpravo od něj už je žula či něco podobného. A také zelenější vegetace.
|
|
|
Chata je celkem moderní (navíc nedávno ještě zrekonstruovaná). Dvě předchozí verze chaty smetly laviny.
|
|
|
8:15 - loučíme se z chatou a vyrážíme vzhůru.
Tedy, prvních pár set metrů jdeme po příjezdové silnici dolů...
|
|
|
...ale záhy uhneme do kamenitého svahu vlevo a pokračujeme podél úpatí stěny Tribulaunu.
|
|
|
V jedné chladnější boční roklině zůstal malý ledovec a v něm tunel s potůčkem.
|
|
|
Tunelem se dá krásně procházet.
|
|
|
|
|
Ledovec není nalepen na stěnu, protože po stěně stéká voda a vytváří zmíněný potůček.
|
|
|
|
Filip si vylezl na svah nad ledovcem a fotil nás...
|
|
|
...abychom ho zdola mohli vyfotit také.
|
|
|
Cesta dál vede štěrkovými svahy a klub přátel přírody ji dobře udržuje.
|
|
|
Zdola vypadal svah pěkně prudce, ale ve skutečnosti to nebylo nijak zlé.
|
|
|
Jedna z mnoha variant lomikamene.
|
|
|
Konečně jsme vyšli ze stínu a hned bylo nutné se svléknout.
|
|
|
Znak spolku přátel přírody je poněkud podivný.
|
|
|
A už jsme v krystalické části hor - takhle si Stubaiky pamatuju.
|
|
|
|
Pohled zpět na pěšinku, kterou jsme včera stoupali svahem.
Chata je někde za pravým horním rohem snímku.
|
|
|
10:45 - rozcestí mezi dvěma sedly:
Doleva do Pflerscher Scharte, odkud jde následně sestoupit do Itálie.
Doprava do bezejmenného sedla a odtud dolů směrem k Bremer Hütte.
POZN.: mapa Bergfexu není v této oblasti moc přesná, rozcestí na ní není vůbec zřetelné.
|
|
|
Pohled zpět na východ k masivu Tribulaunu.
Za ním je údolí s brenerskou dálnicí a za ním se zvedá masiv Zillertalských Alp.
|
|
|
Pohled zpět na celou naši dnešní dosavadní cestu.
Nad ním ční mohutná stěna Gschintzer Tribulaunu.
|
|
|
11:00/11:30 - Pflerscher Scharte (2599m)
Pohled do slunné Itálie. V kotlině pod námi je vidět druhá (italská) Tribulaun Hütte.
|
|
|
A pro porovnání pohled ze sedla do slunného Rakouska a na naši (rakouskou) Tribulaun Hütte.
|
|
|
Na východ se ze sedla zvedá hřeben Tribulaunů.
Jejich prvním vrcholem je špičák Goldkappl.
|
|
|
V sedle je osazen lesklý pomník přátelům hor.
|
|
|
Filip pod Goldgappel. Vpravo Itálie, vlevo Rakousko, obojí Tyrolsko.
|
|
|
Ještě jeden pohled zpět do Gschnitzu. Tentokrát je vidět i levý svah údolí s vrcholkem Gargglerin. Přes něj vede také nějaká značená cesta.
|
|
|
Vrcholové foto v Pflerscher Scharte.
|
|
|
Schengen - neschengen, hraniční cedule jsou stejné v Alpách, jako v Krkonoších.
|
|
|
12:00/12:45 - přesunuji jsme se do duhého sedýlka a dali si tam pauzu na oběd.
|
|
|
Pohled přes hřeben Gargglerinu. My půjdeme dolinou vlevo (a ještě netušíme, jak hluboko).
|
|
|
Pohled zpět na Goldgappel, za ním špičatý Pflerscher Tribulaun a vpravo kus stěny Gschnitzer Tribulaunu.
|
|
|
Během oběda se na vrcholku hřebene Gargglerinu několikrát ukázaly parůžky kozorožců (Steinbock).
Pak se jeden z nich vydal dolů z hřeben roklinkou přímo pod námi...
|
|
|
...přešel firnové pole a zmizel v kamenité stráni.
|
|
|
Panoramatický pohled do Gschnitzertalu, v popředí vrchol Gargglerin.
|
|
|
A už sestupujeme dolinou. Kozorožci na hřebeni stále vykují a někteří i pěkně pózují pro naše teleobjektivy.
|
|
|
|
Sestup dolinou není nijak náročný. Cesta je uspokojivě značená, i když méně udržovaná.
|
|
|
A už z boční doliny vidíme čelo hlavního Gschnitzerského údolí i s vodopádem. Nad ním a vpravo od něj vede hlavní stezka na Bremer Hütte, kterou se budeme zítra vracet.
Protože zde boční dolina končí, čeká nás teď prudší sestup svahem a skalkami na spodnější patro svahu.
|
|
|
14:00 - míjíme náhorní lavici se špinavým jezírkem (nestálo za fotku).
|
|
|
Za jezírkem je potřeba překonat kamenitý svah konce hřebínku Schwarze Wand.
Balvany jsou velké a jde se těžce a pomalu. Cesta je stále dobře značená.
|
|
|
Dál zase horskými loukami a k naší nelibosti stále klesáme.
Je nám jasné, že musíme překonat hřebínek Enzkamp (v popředí), jen nevíme, jak hluboko kvůli tomu budeme muset ještě klesnout.
|
|
|
Protože už jsme na stráních hlavního Gschnitzerského údolí, vidíme i zelené louky vesničky Gschnitz, na jejímž konci parkujeme auto.
|
|
|
15:45 - přecházíme bystřinu pod hřebenem Enzkamp a konečně jsme tak snad dosáhli nejnižšího bodu dnešní trasy (cca 1950m).
|
|
|
Potok teče po velkých kamenech a za stávajícího stavu vody jsme ho přeskákali snadno suchou nohou.
|
|
|
Chvilka oddechu a nadechnutí před dlouhým stoupáním (čeká nás přes 400 výškových metrů).
|
|
|
Cesta od potoka je pěkně hnusná a dusná. Vede polo-džunglí listnaté kosodřeviny,
mezi kterou je ovšem pastvina, takže cesta je rozbahněna a označkována kravami.
|
|
|
Tam, kde není kosodřevina, rostou alespoň vysoké trsy trávy, byliny a borůvčí. Podloží se střídá kamenité (se zrádnými děrami) a bahnité.
|
|
|
Alespoň ten výhled do Gschnitzertalu je pěkný. Bohužel, už zase trochu klesáme.
|
|
|
Bujná vegetace někdy odhalí skalnaté podloží a některé sestupy jsou zajištěny kramlemi. Jinak by to byla pěkná skluzavka.
|
|
|
Nejvzdušnější sestup je asi desetimetrový kramlový žebřík, vedle s klasickým ferratovým fixním lanem na jištění.
|
|
|
|
|
|
|
17:15 - sestupem po žebříku jsme konečně překonali výčnělek hřebene Enzkamp.
Dáváme krátkou pauzu a telefonujeme na chatu, že přijdeme později, než v plánovaných 18h.
Pokračujeme po pěšině, která se zařazává do prudkého svahu hřebene.
|
|
|
|
Svah ze za chvíli rozšíří a stoupáme pěšinou mezi zatravněnými zvlněnými kopečky, mezi kterými jsou malá jezírka.
Bohužel, s přibývající únavou už nás jejich malebnost neoslovuje, spíš vnímáme dusno z jejich bahna.
|
|
|
Konečně jsme přešli kopečky a klesáme do rokliny s bystřinou, za kterou už nás čeká "jen" hlavní svah k Brenner Hütte.
|
|
|
18:30 - bystřina je mohutná a takový je i most přes ni.
Jsme ve výšce 2160m, čeká nás tedy ještě necelých 300m nahoru.
Kousek nad mostem stojí rozcestník, kde se nepojujeme na hlavní cestu z Gchnitzu na Bremer Hütte.
|
|
|
Výstp k Brenner Hütte vede po plochých žulových balvanech a cesta je celkem příjemná.
|
|
|
19:45 - konečně Brenner Hütte (2411m). Chatař už nás čekal. Vyšel nám vstříc, vlídně nás přivítal a říkal, že už si o nás dělal starosti.
Chata je natřískaná k prasknutí, v hospodě dlouho čekáme na místo u stolu.
V tuto hodinu dostaneme na výběr jen ze dvou jídel (Goulasch nebo Kaässeknödeln), ale obojí je dobré.
Lager je velký, bez paland, ale dost prostoru pro každého.
|
|
|
Ranní pohled z okna lageru směrem na sedlo Simmingjöchl (vpravo, tam co není sníh). Tamtudy se chodí Hütte-zu-Hütte track na Nürberger, Sulzenau a Dresdener Hütten.
|
|
|
Neděle 14.8.
Bremer Hütte stojí na takovém plato ve svahu.
To plato je zbrázděné skalkami a kopečky a mezi nimi je spousta jezírek.
|
|
|
Větrná korouhvička na terase Bremer Hütte.
|
|
|
Pohled na Bremer Htt shora. V pozadí Gschnitzertal.
|
|
|
8:00 - dnes nás čeká sestup do údolí.
Ale před tím si dáme krátký výšlap nahoru směrem k Innere Wetterspitze - pěkné třítisícovce, jejíž hřeben se zvedá hned nad chatou.
Nejprve jdeme pár set metrů po hlavní cestě směr Nürberger Hütte, pak se ale u viditelné cedule dáme prudce vpravo do svahu.
|
|
|
Cesta je průměrně dobře značená a většinou i znatelná pěšina v terénu.
Vede kamenným polem...
|
|
|
...horskými loukami...
|
|
|
...i suťoviskem.
|
|
|
Zbytky čerstvého sněhu z pátečních mraků (v pátek byla freezing level na 3000m).
|
|
|
9:15 - cesta horskými loukami směřuje ke skalnaté špičce, za níž je úzká průrva a pak už skalnatý masiv Wetterspitze.
Průrva se jmenuje Panoramascharte, protože je odtud vidět spoustu krásných kopců, aniž by člověk pokračoval dál na vrchol. Tak učiníme i my.
Za průrvou je prudší stěna, která se překonává po krátké ferratě.
|
|
|
Pohled z Panoramascharte dolů na plošinku s Bremer Htt. Pod chatou pokračuje hřebínek (už plošší) dál a vede po něm přísupová cesta, kterou se budeme z chaty vracet do údolí.
|
|
|
Další úlovek z horské fauny.
|
|
|
|
Pět hřebenů letošního roku:
1. (vlevo) vede k Innere Wetterspitze, odkud sestupujeme.
2. (vpravo) je Enzkamp, který jsme včera tak zdlouhavě obcházeli.
3. je Galglerin, na kterém jsme včera obědvali.
4. na něm se tyčí Tribulauny (široký Gschnitzer a špičatý Pflerscher).
5. na obzoru jsou Zillertalky, kde někteří z nás byli v červenci.
|
|
|
|
10:15 - vracíme se pro batohy k Bremer Hütte.
Chata je liduprázdná, chatařka s dětmi na terase škrabe brambory, asi bude večr Gröstl.
|
|
|
Chatař má tohohle krásného chodského salašnického psa.
A ví (chatař), že Chodsko je v Čechách.
|
|
|
10:30 - opoušíme Bremer Htt směrem dolů.
|
|
|
Jezírko pod chatou, kde se doleva odpojuje vrstevnicová cesta na Insbrücker Hütte.
Cesta vede po zelených svazích před námi, samotná Insbrücker Htt je kilometr vzhůru nad naším parkovištěm.
|
|
|
Pohled do Gschnitzského údolí z plochého hřebínku, po kterém sestupujem.
|
|
|
|
|
|
Innere Wetterspitze hezky zezdola. Chata je vlevo nad námi.
|
|
|
11:20/12:00 - přestávka s výhledem na meandry v ploché dolině (cca ve výšce 2000m),
ke které klesá plochý hřebínek, po němž sestupujeme od chaty.
V dolině je i travanaté jezírko Simmingsee.
Vpravo nahoře vidíte dráty lanovky z Bremer Htt.
Další stupeň pod dolinou spadá potok mohutným vodopádem.
|
|
|
A už jsme v ploché dolině a koukáme vzhůru do rokliny, kterou vytéká hlavní bystřina od Simmingjöchl.
Tam někde nahoře v konci té rokliny je most, který jsme včera večer přecházeli.
|
|
|
|
V ploché dolině je potok nádherně klidný a osvěživý.
Trochu připomíná Roklanský potok na Šumavě.
|
|
|
12:45 - Jsme na konci ploché doliny, pod námi spadá dolů peřejemi a vodopádem.
A otevírá se nám výhled na naši včerejší cestu.
|
|
|
You shell not pass!
|
|
|
Vodopád spadnul dolů rychle, ale nás čeká neutuchající sestup 500 výškových metrů.
Nejprve pěšinou horskými loukami, později lesem. Je po poledni a pěkně dusno.
|
|
|
14:15 - A jsme na silničce v hlavním údolí.
Pohled zpět na vodopád.
|
|
|
Brána do hor. Za ní je už bohužel drsná civilizace.
|
|
|
V údolí je hromada stodol a salaší, zjevně používaných jako víkendové chaty.
Centrem je Laponesalm, kde je hospoda, spousta cyklistů a rodičů s kočárky.
Byli jsme zvyklí, že Rakušani se v horách chovají tiše a nenápadně, ale tady to bylo jak ve Stromovce.
Podle mapy značená cesta přejde u Laponesalmu na pravý břeh potoka, ale značku jsme nenašli a most vypadal soukromě.
Tak jsme to raději vzali po silničce a slalomařili mezi procházkáři.
|
|
|
15:00 - A jsme u auta. V pátek bylo na parkovišti asi 10 aut, nyni je plné (odhadem 200 aut).
Vyhrává dechovka a všude plno lidí. Nu, je svátek Nanebevzetí pany Marie...
V pozadí se stále tyčí naše Innere Wetterspitze.
|
|
|
Blížíme se k brenerské dálnici.
|
|
|
Hlavní brenerské údolí (než jsme najeli na dálnici).
V pozadí hory na druhém břehu Innu.
|
|
|
Ještě si z dálnice fotíme olympijský skokanský můstek nad Innsbruckem.
|
|
|
Mapa (z Bergfex.com) s vyznačením naší cesty.
|
|
|
Mapa (z Mapy.cz) druhého dne cesty. Mapy.cz mají mnohem podrobnější vrstevnice,
ale zase horší místopis. Např. naše cesta z Tribulaunhtt na Bremerhtt na ní vůbec není značená. Zde na mapě je vyznačena rukou.
|
|
|
Výškový profil druhého dne cesty.
|
|