Letos jsme původně měli namířeno do Oetztalských Alp, ale předpověď počasí byla dost děsivá - heavy rain, some snow.
Odkládáme tedy odjezd ze čtvrtka na pátek a posouváme se trochu na východ do okolí Grossglockneru, kam je předpověď (viz obrázek) celkem dobrá. Jak to dopadne, uvidíte...
Pátek 6.7.
Předpověď počasí zatím funguje: U Salzburgu vjíždíme do deště a ten má trvat do pátečního večera.
Parkoviště ve Ferleiten, hned u mýtné brány na Grossglockner Hochalpenstrasse.
Stojíme na místech vyhražených pro návštěvníky zdejší minizoo. Lidí tam moc není, takže si nikdo nestěžuje.
Teprve při návratu jsme zjistili, že hosté Scharzenbergerhütte mají své parkoviště za mostkem u potoka naproti hospůdce Tauernhaus.
13:45 - Vyrážíme z Ferleitenu (1150m). Řídce, ale trvale prší.
První dva kilometry jdeme po silničce mírně stoupajícím údolím.
Pak naše cesta odbočí doprava a stoupáme horskými loukami.
Jdeme po zpevněné polní cestě, která se nahoru vine mnoha serpentinami.
Turistická značka ty serpentiny zkracuje loukami, ale nám se nechce do mokré trávy.
15:30 - Turistická značka definitivně opouští zpevněnou cestu (1650m) a tak obouváme návleky ve snaze udržet nohy v botách alespoň trochu suché.
První krátká ferratka ;-)
16:15 - Těsně pod 1900m vede cesta po dřevěných schodech upevněných do skalního svahu. Říkají tomu Tischlersteig - volně přeloženo "Tesařovo potěšení". Více fotek viz níže při zpáteční cestě.
Schody moc nekloužou ani když jsou mokré. Přesto ale někteří z nás jdou nahoru alternativní stezkou, která se nekonečným cik-cak vine travnatou loukou kus vedle.
Na místě, kde se tyhle cesty sejdou, si u rozcestníku dopřáváme asi pětiminutovou mokrou přestávku.
Zhruba ve 2000m překonává cesta kotlinu, do které shora spadá spousta potoků...
...potoky se slévají do jednoho a přes něj vede vzdušná lávka. Při našem dešti teče potok i okolo lávky.
Lávka není nijak nebezpečná, ale bez držení se nám ji přecházet nechce.
Ještě jeden pohled na kotlinu plnou potoků.
17:15 - Z kotliny ještě pár serpentin horské pěšiny a už je vidět Schwarzenberger Hütte (2267m).
Za tři a půl hodiny jsme vystoupali 1100m a přestože nebyl úplný slejvák, jsme mokří skrz-naskrz, goretex-negoretex.
Schwarzenberger hütte patří Gebirgsvereinu (zvláštní sekce Alpenvereinu).
Chatu nepronajímají žádné rodině z údolí, o její provoz se střídají skupiny dobrovolníků z tohoto spolku.
Obsluha (na fotce ti dva vpravo) je díky tomu čerstvější, ochotná, milá a přátelská. Asi to je i tím, že měli skoro celý týden chalupu bez hostů.
Teprve den před námi tam přibyl osamělý horský poutník z Německa (na fotce s ovázanou rukou), který si nahoře na hřebeni pochroumal nohu, dobelhal se k chatě a už druhý den čeká na lepší počasí, až pro něj bude moci přiletět vrtulník.
Lager v suterénu s 12 místy máme sami pro sebe. V přízemí mají ještě jeden, kde ubytovali toho raněného.
V suterénu je ještě malá umývárna. Na suchý záchod se chodí kousek od chaty. Je z krásného dřeva a má panoramatické okno s výhledem do údolí.
Toto spartánské vybavení slouží jak hostům, tak i personálu. Příjemné bylo, že nám večer zatopili ústředním topením a v jídelně i v kamnech.
Sobota 7.7.
8:10 - Náš plán je dojít normální cestou (přes Bockkarscharte) na Oberwalder Hütte. Tam si odložit některé věci a podle počasí udělat ještě krátký výlet na nějaký z okolních kopců.
Podle předpovědi má být polojasno, odpoledne s přeháňkami. Realita je jiná: mraky se stále drží kopců a občas z nich i zaprší.
Cesta brzy opouští horské louky a přechází kamenná a firnová pole pod masivní stěnou Hohe Dock.
Sněhové pole přímo pod Hohe Dock je pokryté pískem či jemným štěrkem. Pod ním je sníh ztvrdlý a boty se do něj nezasekávají. Tento traverz by byl pohodlnější a jistější v mačkách.
9:30 - Firnové pole už je pod námi. Vyšvihli jsme se do sedla Remsschartl, kde odbočuje výstupová cesta na Hohe Dock.
Naše cesta pokračuje doleva vytrvale stoupajícím traverzem. Stezka je kvalitní, ale srázy po levé straně jsou občas trochu vzdušné.
10:00 - 10:30: Ve výšce 2800m se v mracích nad námi zdvihá firnový svah. Považujeme ho za začátek ledovce a tak se navazujeme na lano a obouváme mačky. Na batozích máme jinovatku.
Ledovec ve skutečnosti začíná až o trochu výše. Postupujeme po jeho pravém úbočí, kde je podle mapy i podle reálné viditelnosti méně trhlin.
Mraky se malinko trhají. V tu chvíli ale jen tušíme, že ta zakřivená návěj (na snímku vpravo nahoře) je náš dnešní nejvyšší bod - Bockkscharte.
Mraky se dále trhají a sedlo Bockkscharte už je jasně zřetelné. Z pravého svahu jdeme přes ploché dno ledovce do svahu levého, který stoupá k sedlu.
Sluníčko vykukuje a nám se zlepšuje nálada.
Bockkscharte (3040m) je už za námi a my sestupujeme pravým svahem údolí, které ze sedla vychází. Na hraně toho svahu by měla stát Oberwalder Hütte.
Přecházíme malou lavinu, která tu sjela před několika dny.
Oberwalder Hütte už je vidět. Ale svah, po který bychom na ni měli ze dna údolí vyšplhat, je prudký. Tento detail bohužel nebyl znát z žádné mapy, ani z Alpenvereinové.
Pokračujeme proto naším úbočím více a více vzhůru, abychom se co nejdříve dostali na pravý hřeben a nemuseli lézt ten svah k chatě.
Úbočí je pěkně strmé, ale s mačkami a trochou opatrnosti se jím dá jít. Za chvíli už jsme na hřebínku. Ten je naopak plochý a široký.
Tak tíhmle svahem bychom k chatě určitě nevystoupali.
Výstup asi vede těmi skalami pod chatou (viděli jsme tudy přicházet i lidi z údolí). Ale při cestě z Bockkscharte by to znamenalo strašnou ztrátu výšky.
13:00 - 13:50: Plánovaný nocleh na Oberwalder Hütte (2972) jsme si rezervovali včera e-mailem. Chatař nám však suchým tónem odvětil, že mail nepřišel a chata je naprosto plná. Rezervaci (zejména na víkend) je prý stejně třeba dělat několik týdnů dopředu.
Telefonicky tedy ověřujeme, že na Schwarzenberger Hütte pro nás mají místo i na dnešek a pak se poněkud rozčarovaně vydáváme stejnou cestou zpět.
15:00 - Opět Bockkscharte. Rozhodujeme se, zda se dolů vracet zase normální cestou, či zda to vzít nahoru po ledovci přes Keilscharte a Gruberscharte. Protože hřebeny (i kýženou Keilscharte) zase zahalí mrak, uhýbáme doprava normální cestou do chaty.
Přešli jsme kotlinu Bokkarského ledovce a začínáme klesat jeho svahem směrem k Hohe Dock.
Spodní část ledovce Bokkarkees.
Zpod sedla Remsschartl vede krátká odbočka na Steinkarlkopf. Na něm byl nedávno instalován tento moderní kříž. Kdyby nebyly mraky, je odtud krásný výhled na Hohe Dock a také na celé údolí Ferleitenu či na Hochalpenstrasse nad tímto údolím.
Pohled na Steinkarlkopf zdola.
Vracíme se po tom tvrdém sněhovém poli na svahu Hohe Dock. Tentokrát někteří s mačkami - a jde to mnohem lépe.
18:00 - Na Schwarzenberger Hütte se vracíme právě ve chvíli, kdy pro toho raněného z údolí přilétá vrtulník. Tím se (doufáme) potvrzuje, že počasí už se opravdu lepší.
Neděle 8.7.
7:15 - Vstáváme brzy, protože před cestou do Prahy chceme ještě někam vylézt. Hřebeny jsou ale zase v mracích. Příčinou je asi vítr od severu, ve kterém se ty mraky zřejmě tvoří. Čerstvý vítr v předpovědi byl, ale s výrobou mraků už předpověď nekalkulovala. Poučení pro příště.
9:00 - Nástup na ledovec Hochgruberkees. Po něm máme namířeno do Gruberscharte a případně na nějaký kopec nad ní.
Je mlha, fouká a je dost zima. Dva z nás vzdávají další výstup pro chlad, únavu a malou šanci na rozhledy...
...zbývající tři odevzdaně stoupají po ledovci
9:30 - Ledovec v Gruberscharte (3100m) je velmi prudký a značně roztrhaný. Kvůli zimě a drsnému terénu nepokračujeme k bivakovací boudě, která je kousíček nad sedlem.
Dolů sestupujeme po ledovci až na jeho patu - pod prudkou stěnou Bratchenkopfu.
Občas se mraky roztrhají a je vidět jak do údolí, tak i na oblohu.
12:00 - Už jsme skoro u chaty. Tenhle kámen na ni chtěl spadnout, ale my jsme tomu zabránili ;-)
12:30 - Na chatě posbíráme věci, které jsme si tu schovali, a brzy zahajujeme sestup. Je přeci jen lépe vidět, než po cestě nahoru...
...potoky pod lávkou už se také uklidnily...
...a dokonce je vidět i dolů do údolí.
Stezka z chaty v cca 1850m.
Tentokrát je na schody "Tesařova potěšení" dobře vidět. Ale dolů se po nich jde méně pohodlně, než za deště nahoru.
Vodopád kousek od schodů.
Odbočka (1650m) ze zpevněné cesty nahoru na chatu. U rozcestníku je krabice se zásobami, které mohou silní jedinci vzít nahoru na chatu.
Vlevo v pozadí vodopády u "Tesařova potěšení". Nad nimi se v mlze ztrácí Hohe Dock, vlevo od něj je vidět vrcholek Steinkarlkopf.
13:50 - 14:10: I při sestupu nám občas sprchlo, ale teď se vyčasilo, a tak si konečně dáváme jedno klidné jídlo v přírodě.
Panorama od oběda. V pozadí vpravo opět Hohe Dock a vlevo od něj Steinkarlkopf.
Díra v mracích trvá tak akorát na oběd. Při dalším sestupu se zatahuje a při odbočení na hlavní údolní cestu se dává do pěkného deště.
Na údolní cestě byl provoz. Potkali jsme několik aut a také několik takovýchto vozítek s arabsky vypadajícími cestovateli.
Pitomio by řekl, že to předpovídal: uprchlíci už přešli Alpy. Ale podle oblečení a vybavení tihle lidé nevypadají na chudé uprchlíky.
15:15 - Deštěm to ve Ferleitenu začalo a deštěm to zase končí. Máme za sebou přes 10 alpských výprav, ale nikdy jsme se nesoukali do auta za deště. Tradiční koupel v potoce nepřipadá vůbec v úvahu.
15:45 - Vyrážíme do Prahy a až na drobná zpestření po cestě (jako tato dáma na traktoru) se neděje nic zvláštního. Déšť nás opouští někde u Zell am See a dál už se počasí chová hezky dle předpovědi.
20. srpen
Jako bonus přidáváme dvě fotky, pořízené o měsíc později z Hochalpenstrasse.
Na tomto snímku skoro celý svah, po kterém se vystupuje k Schwarzenberger Hütte.
A zde konečně fotka Grossglockneru (ten špičatý štít vlevo). Foceno od Franz Josef Höhe.
Vpravo jsou dvě homole (Mittlerer Burgstall a Grosser Burgstall), na pravé z nich vykukuje Oberwalder Hütte.
Mapa (od Alpenvereinu) s vyznačením naší cesty.
V plném rozlišení (vhodném pro tisk) si ji můžete stáhnout
zde