Poslední předpověď počasí pro Neustifftské údolí se výrazně vylepšila, ale ačkoliv ta předchozí chvílemi slibovala vydatné srážky, vyrazili bychom asi i tak.
Náš oblíbený Honzův vůz na německé dálnice jsme si na místě jeho druhého alspkého startu v Černošicích zvěčnit museli. Sobotní jízda proběhla rychle a bez problému.
A to už se nacházíme na startu i v cíli našho putování. Povečeřeli jsme. V nadmořské výška kolem 1400 m na parkovišti kousek za vesničkou Ranalt není kromě nás a aut živá duše. Vašek ulehá do vozu, my ostatní pod širák.
Jediný, komu nebyla po ránu zima byl Honza v péřovém spacáku. Auto neauto, spacáková vložka nevložka, vstávali jsme časně a nevyspalí. Než jsme se nasnídali a vyrazili prošlo kolem i něco málo lidí.
Tradiční obrázek ze Stubaiek - horská pastvina na cestě k chatě. Tahle se jmenuje Bsuchalm.
Na téhle pastvině byly k vidění i tyhle hobití domky.
Ja dast stimmt, man muss wieder nach oben gehen ... Tady se Evička ještě usmívá, ale pak se najednou v prvním prudkém stoupání úplně zasekla a dělalo se jí mdlo. Tak jsem si říkal, že nám to pěkně začíná ...
Pohled na kouzelný Alm již ze stoupání odhaluje další hobití stavby ...
... které ovšem nejsou samoúčelné, ale jsou dozajista ochranou před padajícím materiálem z okolních strmých svahů.
Momentka z cesty k
Nürberger Hütte. Mezitím se Evička zázračně vzpamatovala a od té doby nám již jen většinou ukazovala záda. Tohle jsou tedy záda Vaškova.
A tohle je zase předek chaty Norimberských turistů, kde strávíme noc a kde nás čeká jedno příjemné překvapení, hned na začátku.
Chata slaví 125 let své existence a my přicházíme na právě probíhající ekumenickou bohoslužbu. Prvním nájemcem-správcem chaty byl Ignaz Pixner a jednou z jeho pěti dcer byla Ludmilla, babička současného provozovatele Leo Sillera. Je to prostě plynulá kontinuita a Sillerovi na tu slávu byly oblečení v tradičním tyrolském.
Při mši se nejen zpívalo, ale také hrálo. Nemyslel jsem si, že by na tyhle "
velké trubky" šlo hrát víc tónů, ale že by šlo hrát
až takhle svižně .. ?