Tak slavit by se mělo na konci, ale když je před Rebexem Bělehrad s multi-lingvistou číšníkema a v šatečkách se do finále dostaví přísná psycholožka Strnadová :-D
Letos zase netradičně. Start timestamp má ranní hodnotu - 6:00.
Cestu bezpečně, zkušeně a s líbezným Nokiáckým hlasem zajistila Honzova oldschoolovka.
A 7,5 hodiny od startu parkujeme před tímto řezbářským kouskem v Ginzling.
Je to malá víska, máme čas, tak jsme se koukli ke kostelíku - měli jsme klid, pozůstalí už byli v hospodě.
Místní zvláštnost nám vysvětlila paní, která se o běh kostela a hřbitova stará. V nádobkách na náhrobcích je svěcená voda, štětečky slouží k posvěcování hrobu.
Nakonec jsme vysolili 18 éček za bus, ale za něco ten tunel museli vykutat a přehradu postavit :-D.
Přehrada vypadá dobře i z druhé strany :-D.
No a začátek také bezva - navzdory Honzovým temným předpovědím počasí neprší, takže zas tak kolem přehrady nespěcháme.
Ještě jednou jezero - je to fakt působivá a velká věc. Mimochodem, do jezera je přiváděná voda i z údolí, kam směřujeme další dny podzemním tunelem.
Dlouho jsme nevěděli, co to tam je na konci jezera za podivnost. No byly to roury.
A po vcelku krátkém funění do kopce je před námi první chajda (Furtschaglhaus). Stále neprší.
Tak jak pomalu houstnou mračna, tak začínám tušit, že zítra nebude tak skvěle, abych kluky přesvědčil k výšlapu na Gr. Moseler. Máme ho v plánu jako alternativu, pokud bude hezky.
Místní pes bedlivě střeží příjezd lanovky, což přijde Honzovi roztomilé. když jsem chtěl psisko vevnitř u kamen pohladit, tak na mě docela vyjel.
I když je ráno celkem hnusně - mlha a silné mrholení, snídáme na verandě. Pocit, že tu nejsme radostně vítáni se celkem dokresluje, když si kupujeme čaj a vodu na čaj. Divně tu na naši snídani hledí. Už abysme byli pryč.
Takže ačkoliv chajda dostala jakési srdce od svých příznivců, jak je báječná, naše srdce si nezískala. Pořádek tu jako měli, ale jídlo stálo celkem za pendrek, tohle by uvařily i naše děti. V hospodě jsme byli obslouženi jako poslední, místa v lágru nám určená byla spíš pro dva milence než pro 3 chlapy (nicméně jsme se svévolně roztáhli), v noci byl místo spánku fotbalový bordel s 18 penaltami na závěr.
Počasí i chajda stojí za bačkoru takže není co řešit, vyrážíme na další chatu - Berliner Hütte. Milé je na tom zejména to, že překonáme 3000 metrů přechodem hřebene přes Schönbichler Horn.
Voda je stále všudypřítomná.
Dokonce až tak, že začíná stříkat z kamenů ! V tuto chvíli to vypadá, že se naplňují temné Honzovy vize o počasí. No ale nefouká, není zas taková kosa ...
... a hle, copak copak ...jak jsme výš, mlha řídne, slunko se dere skrz a hřeje ...
Tohle je docela zajímavé - hřeben Olpereru zůstal i nadále v oblacích, i když okolní vrcholy už jsou v slunci nad inverzní oblačností. Prostě jsme ty vrcholy Olpereru nespatřili.
Ale zase moc hezky se nám ukazoval Moseler, z větší výšky ta cesta už nevypadal výstup skalním hřebenem ani tak strmě.
A tady to máme takříkajíc dva v jednom.
Tady kouzla nového Lojzíkova foťáku. Je to foceno celkem zdálky přizoomováním.
Tady máme duhu z inverzního mrholení se čtyřmi mužiky :-D.
Takže za těchto panoramat se nám vesele stoupalo směrem na Schönbichler Horn.
... já jsem prostě z těch vyvrcholení dycinky úplně hin
Nu dolů do mraků jsme tedy vůbec nespěchali a natahovali jsme to,jak jen to šlo.
Už cestou nahoru se ukázalo,že sněhu v zimě asi bylo celkem dost. Honza tady vypadá jako úplný nebojsa :-D ...
...ale je to jen tím, že ten předchozí obrázek je trošku natočenej. Takhle to bylo opravdu, to už je klidnější :-D.
Z vrcholku dolů je cesta zajištěna kovovým fixem, stačí se chytit rukou.
Ačkoliv místy je drát pod sněhem, tak to skutečně nebylo nějak náročné nebo vzdušné.
To zajímavější pohled se nám naskytl směrem na svah od sedla, kde se pohybovala trojička - máma, táta,dcera. Zjevně to byly víc adrenalinové typy, protože si předtím lozili po hřebeni Furtshaglspitze. Nu a když šli dolů, tak to mamce docela pěkně ujelo. Předpisově se otočila na přední a nakonec to ubrzdila. Ale 15-20metrů si zasvištěla.
To my jsme šli normálně po hřebínku, který v mlze vypadá ostře, ale nikam zvlášť nepadal.
I když jsem z něj taky sklouzl (ale drapnul se), tak bych stejně moc daleko nejel.
Nakonec jsme si ještě pobyt na slunci protáhli zhruba v těchto místech nácvikem vyprošťování z trhliny. Užitečné a lepší než na plácku před chatou.
This mountain-guy is sponzored by nobody.
This mountain-guy is sponzored by IPSOS Tambor :-D