X. ročník

Avizovaná derniéra nočních orienťáků OBR se konala na podzim, tam kde celá anabáze v roce 1998 začala - v Motole. Při zpětném ohlédnutí, kromě jisté spokojenosti, musím ještě říct: Uteklo to rychle :-D. A přitom 10 let není v životě málo. Když tak Balú mluvil o tom prvním ročníku, použil jednou slovo minule a jednou dokonce slovo vloni a přitom myslel rok 1998. Mapa Sauna se od roku 1998 do roku 2005 změnila málo, ale přeci jen změnila. Hustníky se staly průběžnými, některé ploty padly, vývraty ztrouchnivěly, krmelce zmizely, přibyly atrakce na dětských hřištích. Co se týče závodníků, tak Ti jsou na tom podobně - někteří se nezměnili, někteří se na mapě OBRu objevili jen jednou, některé závodnice přijaly jména kolegů běžců, narodily se jim děti. Svoje cíle již OBR podle mého soudu splnil, další ročníky jsou ve hvězdách. Máte-li pocit, že byste chtěli OB ve formě OBRa nebo v jakékoliv jiné pořádat, tak se do toho pusťte :-D.

Nu ale k vlastnímu ročníku. Opět jsme využili báječné zázemi sokolovny v Motole. Díky Zvědovi Zmatkovi jsme měli šatnu, na promítání tělocvičnu, teplo, elektřinu, atd. Start se kvůli Tomáši Obdržálkovi - Vrtovi opozdil jen o malou chvíli a tak se 18 dvojic a jeden jednotlivec vrhli v 19:15 na mapy a kdo měl v pořádku svítilnu, tak si ji i prohlédl. Na členité trati s několika zapeklitými kontrolami se nejlépe zorientoval již párkrát korunovaný král OBRů Kvítek, tentokrát s Martinou. Na druhém místě pak skončili další velikáni historie OBRu - manželé Honzákovi a o tři body za nimi pak na třetím místě Kuba s Kuldou. Postup vítězných dvojic vypadal takto. Dá se říci, že základní kolečko na tříbodové kontroly měli Kvítkovci a Šusťákovci stejné, jen směr opačný. Vítězové se ale jednak rozhodli vyrazit na dvě vzdálené čtyřbodovky a jednak získali navýšení jedné kontroly na tři body. Kdo totiž navštívil kontrolu 23, zúčastnil se malého golfového intermezza na jamce č.8 a za každou úspěšnou trefu (maximálně dvě) si dvojice mohla "upgradnout" bodovou hodnotu libovolné nenavšívené kontroly na 3 body. A tady jsou kompletní výsledky. Dlužno ještě říci, že Vrt odčinil své malé zpoždění měrou vrchovatou, neb přinesl dataprojektor a mohli jsme se podívat jednak na jeho fotky a povídaní z Finska za polárním kruhem a jednak na Kvítkovo lezení na nejvyšší vrchol Amerického kontinentu sedmitisícovou Aconcaguu.

IX. ročník

Po další dlouhé a sněhem oplývající zimě se opět konečně udělalo jaro a s ním poprvé ve své historii OBR nepřišel. Poslední roky se OBR uspořádal vždycky, když si o něj někdo řekl. A protože si o něj Kvítek řekl v létě, uskutečnil se orienťák na podzim. Ačkoliv nebyl letošní termín nejšťastnější, sešlo se co do počtu stejně závodících jako loni - z přihlášených 17 dvojic startovalo 14.

Letošní ročník patřil k těm těžším, protože mapa Vidrholec z roku 2006 je celkem rozlehlá "patnáctka", navíc rozdělená rychlotratí na dvě poloviny. Projít za trať bylo možné jen na dvou místech uvnitř mapy, přičemž to ideální se nacházelo víceméně v bažině a hledání "tunýlku" byla věru výživná zábava. Kromě 2 bodových kontrol se za tratí na 4 kontrolách skrýval také malý výřez mapy Vidrholec 1:10 000 z roku 2005 s vyznačením prostoru, kde jsou 2 další kontroly, každá za 3 body. Většinou to byly takové pěkné srandičky jako seskupení 7 výrazných stromů na zcela zarostlé pasece, jáma v prostoru, kde bylo podobných děr cca 50, apod. Tyhle tříbodové se rozhodně vyplatilo hledat. O pouhý bodík vyhráli takto při své premiéře Prcek s Myšákem před Lenkou s Bernardem. Viz kompletní výsledky.

Škoda, přeškoda, že závod začal o hodinku později. Nestihli jsme tak celé promítání a hlavně povídání o Tibetu, které si přivezl Michal a Rynou. O to víc se můžeme těšit na velké promítání, které chtějí oba v brzké době v Praze uspořádat. Až budeme vědět, dáme sem info nebo odkaz.

Opět jsme našli skautskou klubovnu, opět přímo u mapy. Moc díky Kvítkovi s Domčou za přípravu závodu a také vedoucímu 23. skautského střediska Douglaska Honzovi Jackovi - Samsonovi za propůjčení kluboven.

VIII. ročník

Po dlouhé a sněhem oplývající zimě, kvůli které se prý zrušilo pár tradičních závodů, se konečně udělalo jaro a na orienťák dokonce azurové jaro. Z přihlášených 17 dvojic nakonec startovalo 14. Mapka Ládví 1:7500 byla maličká a terén oproti loňsku téměř placatý avšak členitý a pestrý. Trať postavil velmi pečlivě Balú.

Na stupeň nejvyšší se po návratu z Nového Zélandu vrátil Kvítek s Beruškou, ačkoliv na přímou konfrontaci s manžely Šusťákovými nedošlo, protože já nesmím nic říkat, natož psát. Všechny kontroly byly za bod, včetně těch, které byly označeny jen hranicí území a nikoliv přesným zákresem. Možná proto nikoho nenapadlo vzít tyhlety kontroly hned zkraje, dokud bylo trochu vidět a tak se nikomu nepodařilo posbírat všechno, protože v úplné tmě se hledaly špatně, na což doplatila zejména Dejcha s Mirkem, kteří hledáním bonusových kontrol strávili snad 20 minut - viz postup prvních dvojic. Vítězové i druzí v pořadí sebrali po jedné z těchto kontrol. No a o to vlastně šlo, protože v termínu a s plným počtem normálních kontrol doběhlo hned 7 dvojic, viz výsledky.

Opět jsme našli skautskou klubovnu, tentokrát přímo u mapy. Díky vedoucímu středisko 24.server Jiřímu Hubkovi za propůjčení kluboven, včetně zpětného předání klíčů kolem 23 hod.

VII. ročník

Nejpočetnější ročník - 60 lidiček na startu (28 smíšených dvojic, 3 jednotlivci a psice Agáta Vobludová :-D), určitě jeden z nejobtížnějších vůbec. Mapa Valy [300kB] [60kB] v měřítku 1:15 000 je krpál jak pras, ale také hóódně veliká. Netrpělivci se mohou podívat na kompletní výsledky.

Letošním proměnlivým pravidlem byly paměťové mapy. Z pěti předem označených kontrol byly na dvou (2 a 7) umístěny mapy, které obsahovaly vždy další tři zakreslené kontroly v blízkém okolí. Dá se řici, že se všechno nedalo pobrat, takže startující měli dilema. Vítězem se vcelku s převahou stala dvojice Jana, Šusťák. Letos tak bylo vlastně poprvé, ačkoliv za sebou mají 2. místo z let 2000 a 2002 a 3. místo v roce 2001. Už na první kontrole, kterou šli první tři dvojice měli červení náskok cca 4 minuty na druhé v pořadí Berušku s Michalem (modří). Na trojce, čtvrté kontrole v pořadí, to již bylo cca 15 minut.

Letos jsme se dověděli tajemství dobrých výsledků přímo od Šusťáka: ... v praxi to vypadá tak, že vona čte mapu za poklusu, to bys nevěřil. Takže zatímco já, kdybych mapoval, tak sprintuju - stojim - mapuju - sprintuju, vona buďto vyklusává A mapuje nebo si ZAPAMATUJE, kde se má odbočit a jak to tam má vypadat, a pak sprintuje. Takže se ani nedívíme, že Jana je mimo jine loňska mistryně republiky v rogainingu v dámské kategorii DD12 (12hod OB). Asi sem mrtvola, že sem to sem napsal. Šusťáku sorry, ale nejsem na ráně první. Když už jsme u toho, mistři republiky v kategorii smíšených dvojic HD12 Dejcha s Mirkem :-D

Ti, kteří neposíchali dom, mohli shlédnout povedené Lojzovy fotky z Egyptské pouště, památek a Káhiry. Dík patří také středisku Uragán, zejména Karlu Paškovi - Stopařovi a Martinovi Hobzovi za prostory, čas a zdroje.

VI. ročník

 Tak tenhle ročník se vlastně ani neměl konat. S narozením Lucie jsem měl myšlenky na úplně jiné věci. A co se nestalo??? Bóža a Slunce, notoričtí účastníci, se nabídli, že to zorganizují. A také to narychlo udělali a vůbec jsou strašně skvělí, protože sehnali ne jednu mapu, ale hned dvě. A to bylo právě překvapením tohoto ročníku. Mapy oddělovalo sídliště, takže dost lidí mělo problém trefit se správně do té druhé mapy po té, co už se bodíky z mapy Zátiššký potok vybrabčily. Řekl bych vzornému postupu vítezů Kvítka a Berušky na mapě Zátiššký potok a na mapě Kamýk se dá vytknout jedině snad zbytečné vynechání kontroly 1 a 2, které byly snadnou kořistí v malém prostupném lesíku pár metrů od cesty. Kompletní výsledky jsou tutaj.

V. ročník

 Pátý ročník byl účastí o něco slabší než ten předchozí, ale jak někdo poznamenal, "nepřišli žádní bez baterek." Pokud se podíváme na výsledky, tak je to také vidět. Do mínusu se dostal jen klasik Neta a plus dvojice měly nejmíň 12 bodů. A vepředu to také byl pěkně našlapané. Ještě jednou se omlouvám Dejše s Mirkem za přeložení závodu na jiné místo na poslední chvíli. Je jisté, že by dopadli lépe, protože takhle vlastně přišli o možnost pochytat prémiové a nejcennější kontroly. Postup nejlepších tří je také zajímavý. Zatímco černí Kvítek s Beruškou zvolili taktiku "doběhnout co nejdál a cestou něco posbírat" vítězné dvojice (rozhodoval čas a obě dvojice kopírovaly v podstatě stejnou trasu) si vybraly ze tří migrujících konrol ty 2 o něco bližší a sesbírali relativně vysoké body na okruhu, který si vytyčily kolem přehady.

IV. ročník

  Z čtvrtého ročníku tu máme mapku (110 kB) s postupem vítězů a druhých v pořadí. Pokud jste dobře připojeni, klikněte sem, tenhle ma 300kB. Podle všeho se rozhodovalo na 22 kontrole. Tam se sešli obě dvojice. Červení - Beruška s Kvítkem byli o chlup napřed a měli nasbíráno o jeden bod víc, ačkoliv si před 11 kontrolou rozsekl Kvítek svůj veliký nos přímým nárazem do stromu. Zvolili opatrnější variantu a postupovali dále na kontrolu číslo 13 a 14. Černá dvojice vítězů - Renča s Davidem zariskovala a rozhodla se dojít pro tříbodové kontroly 6 a 18. V časovém presu pak nedohledali cestou kontrolu 19 a 16 a ještě na 20 kontrole měli ztrátu cca 11 minut. Oproti červeným však trefili téměř přesně doběh a zvítězili. A tady jsou kompletní výsledky.

III. ročník

  Tak třetí ročník, to byla opravdová lahůdka. Počásí nám i do třetice přálo a tak jsme opět zažívali nádherný slunečný jarní den. Na Terezce, základně sdružení Tereza, se postupně  scházelo jedenáct dvojic a jedna zcela samostatná dívka Eva. Mapa musela tentokrat vyhovovat dobrým mapařům, protože téměř celý prostor se nacházel na vyvýšené planině a navíc část mapy byla úmyslně zakryta. Ani to však neodradilo Kvítka, aby znovu, ten kujón jeden, takto nezvítězil. Tentokrát si na to vzal Berušku. Nejprve jsme vítězem vyhlásili Šusťáka, ale vše se nakonec vysvětlilo. Kvítkovi jsme totiž původně a neprávem odečetli body za překročení limitu.

II. ročník

  Druhý rok již stavěla trať  Domča. Mapička to byla maličká, o to drsnější byl terén. Závodníci se vraceli notně poškrábaní. Azyl jsme ziskalil v klubovně Práčat . Útulná klubovna hned v blízkosti mapy (ty potvůrky skauti Vám vlezou všude) se stala dobrým útočištěm.  Po doběhu se promítalo Jamboree v Chile a Patagonie. Oficiálním vítězem se stal poprvé Kvítek s Dejchou. Neoficiálním vítězem, s celkem drtivým náskokem se stal jakýsi kamarád Dominiky, který měl na hlavě takové světlo, že existují spekulace, zda v kapse neměl jaderný reaktor. Bohužel zrádný virus zničil data, a tak kompletní výsledkovou listinu tu pravděpodobně nikdy nenajdete.

I. ročník

  Tak na téhle mapce se běžel vůbec první Noční OBR. Mapka byla nasnadě, protože zde nedaleko sídlí a slídí Zvědi, téměř domovský oddíl Balůa. Ti nabídli klubovnu, tělocvičnu,  taxík  a v solidním počtu si i zaběhali.
  Vítězem se stalo nenápadné plavovlasé děvče se svým partnerem, které se nechalo neprozřetelně v jednom zářijovém týdnu ubytovat u Myšáka doma. A díky této skutečnosti a faktu, že Balů odjel k rudokožcům, nemohla už příští rok prvenství obhajovat. Dominika se  stala spolupořadatelkou. A jsme tomu rádi. Vítězství bylo zasloužené, protože za první dvojicí zůstalo i několik mužských párů. K dispozici, pokud to někdo najde budou snad také kompletní výsledky. Zatím ten odkaz neukazuje nikam. Vynikající promítání si připravil Balů. Jednalo se o jakousi asijskou rovníkovou zemi. Jediné co si pamatuji je, že Balů chodil v péřovce na přednášky, že v kopcích měli místňáci chajdy a černý obrázek, na kterém byla žlutá špendlíková hlavička byl úplněk.