Letos jsme se vrátili k
plánu z roku 2018 na ledovcovou túru do Ötztalských Alp.
Předpověď (mladší se nedochovala) zpočátku nic moc, ale odsunuli jsme odjezd na 6. července a vyplatilo se.
Čtvrtek 6. 7.
V 7:00 vyrážíme z Černošic, počasí krásné, nálada výborná.
Po cestě se trochu zatahuje, ale oproti
roku 2018 je počasí uspokojivé.
15:00 - našli jsme místo na
zadním parkovišti ve Ventu (1890m), které je (podle nás i celkem podle značek) stále neplacené.
K chatě se dá přiblížit lanovkou, ale my volíme sportovní, pěší cestu.
Zpočátku vysokohorským parčíkem...
...přes dramatickou závěsnou lávku...
...k usedlosti
Rofen (2020m).
Rofen necháme záhy pod sebou,...
...za hodince stoupání diretisimou a po několika přeháňkách je pod námi i horní stanice osobní lanovky...
Lager má covidovou úpravu, která se dá naštěstí (např. pro rodinné příslušníky) snadno zrušit.
Po covidových letech podražili (pití o cca 50%, jídlo o cca 25%).
Restaurace je útulná. Stále podávají snídaně ve dvou termínech (5:00-5:30 a 7:00-8:30).
A u vchodu je místnost s velkým stolem, kde se toleruje snídání z vlastních zásob.
Venku dopršelo a honí se mraky. S horším počasím jsme na příjezdový den počítali.
Pátek 7.7.
Ráno už jsou mráčky skoro vymetené...
...a beduíni si oblékají na cestu sluneční výbavu.
7:30 - poklidně vyrážíme z chaty.
Dnes nemusíme vstávat kvůli počasí a na ledovec se dostaneme až k odpoledni, ať vstanem v kolik chcem.
Celé dopoledne jdeme po vrstevnicové pěšině nad hlavním údolím Rofenského potoka.
Žádná velká stoupání ani klesání, jen občas přelézání drobných skalek.
Cesta se stáčí do bočního údolí a na rozšířenině potkáme malebné jezírko.
Asi by se u něj dalo i stanovat, ale za deště budou všechny rovné plochy podmáčené.
9:40 - Sestoupili jsme do bočního údolí (fotky uvidíte v neděli)
a po výstupu do protějšího svahu přicházíme k
Vernagthütte (2755m).
Zde si dohodneme rezervaci na příští noc (málem to nevyšlo, chata je plná).
Od chaty stoupáme po morénovém hřebínku k ledovci Guslarferner.
Hřebínek zmizí a cesta vede (ne moc zřetelně) pohodovým suťovým/kamenným polem.
A už se ukazuje ledovec v celé své kráse.
Nástup volíme intuitivně, vizuálně - prostě tam, kudy chodí ostatní.
Navazujeme se a potkáváme se s družstvem, které sestoupilo. Je tu celkem rušno.
Výstup je v pohodě, na ledovci je všude ještě sníh. Žádné trhliny nejsou vidět.
Pod sedýlkem Oberes Guslarjoch je stoupání prudší a prudší...
...závěrečný výstup spolu s nadmořskou výškou trochu zadýchává...
...a je potřeba pečlivě našlapovat, aby to neujelo.
Někteří z nás mají místo maček jen nesmeky s hroty. V tom měkkém firnu je to celkem jedno.
Sedýlko je placaté, ale na jih pokračuje celkem ostrou převějí...
...která láká k trikovým fotkám.
Obědváme a přemýšlíme, kam dál.
Sestup na Kesselwandferner vypadá pohodově a na úbočí skály za ním je vidět i chata Brandenburger Haus.
Volíme tedy ještě na otočku opačným směrem na Fluchtkogel.
Za čtvrt hodinky jsme na Fluchtkogelu (3495m) a výhledy jsou úchvatné.
Přes splaz Gepatschferneru vidíme oba Rauher Kopfy.
A ještě jednou (vpravo od hřebínku) skoro celý Gepatschferner.
Vpravo Rauher Kopf, uprostřed skalisko, na jehož levém úbočí je Brandenburger Haus,
a vlevo od ně plochý vrchol Weißseespitze, kam se chystáme zítra.
Vrcholové foto celé výpravy.
Panorama celého jižního obzoru, vpravo opět Brandeburger Haus.
Sestup z vrcholu vypadá jako choďáček, pak je svah prudší (a pod traverzem pokračuje skalním srázem).
Za hodinku přejdeme celý Kesselwandferner (mírné klesání, žádné trhliny, dole už dost voda).
Na ostrohu nad námi se tyčí Brandenburger Haus, strmý výstup na něj (něco přes 50 m) nás v téhle výšce už trochu zadýchá.
16:00
Brandenburger Haus (3277 m)
má českého správce a správcovou a s pomocí nepálského kuchaře vaří domácí jídla (ne z polotovarů jako na nižších chatách).
Z chaty je výhled na Gepatschferner a pár kopců okolo - i na plochou Weißseespitze, kam se chystáme zítra.
Pohled na dolinu, kterou se Kesselwandferner vlévá do údolí Rofenského potoka a kudy budeme zítra sestupovat.
V popředí dobré trutnovské pivo, které na chatě čepují.
Koupelna je velmi skromná - jen žlab a dva kohoutky s vodou. A opět krásné výhledy.
Voda oficiálně pitná není, ale dle chatařů (i naší zkušenosti) se pít dá bez následků.
Podvečerní pohled na Weißseespitze.
Večerní panorama Gepatschferneru.
Stejně jako na dalších chatách - i zde mají děsivou fotodokumentaci, jak alpské ledovce mizí.
Sobota 8.7.
Vstáváme v pohodě a dáváme si snídani v restauraci (na chatě povinná součást noclehu).
Skupiny, které se dnes rozhodly pro dlouhou a náročnou cestu na Weißkugel, už vyrážejí na ledovec pod chatou.
Jsme rádi, že jsme nemuseli snídat na terase - v noci mrzlo a nyní je jen pár stupňů nad nulou.
9:20 I my vyrážíme, první část vede dolů k ledovci.
7:30-7:45 Navazujeme se na lano před nástupem na ledovec.
Cesta přes Gepatschferner na Weißseespitze je pohodová, i když v této výšce (a bořícím se firnu) je určitou námahu cítit i v mírném stoupání.
Pohled zpět na chatu a krpál, který k ní vede.
Cesta po ledovci se vlní a záhy předháníme jedno upovídané dívčí družstvo.
Následuje několik fotek z mírného výstupu na Weißseespitze, v pozadí špičatý Weißkugel.
Samotný vrchol Weißseespitze vlastně není tak plochý...
...a zejména jeho jižní svahy spadají prudce dolů.
Sedlo na italsko-rakouské hranici, ze kterého doprava spadají svahy lyžařského střediska Kaunertaler Gletscher.
Dlouhé údolí (Langtauferer Tal / Vallelunga) na jihozápad do Itálie.
Weißkugel (Palla Bianca) v celé své kráse - výstup na něj se chodí po ledovci na jeho levém úbočí.
Panoramatický pohled na jih - vlevo Weißkugel, vpravo Vallelunga.
10:20-11:20 Weißseespitze / Cima del Lago Bianco (3532m dle vrcholové kóty / 3498m dle
mapy.cz)
Ještě jeden detail Weißkugelu.
Přes ploché temeno Weißseespitze jsme se šli podívat i na její severozápadní svahy.
Na horizontu dominuje Wildspitze. Vrchol se sněhovým polem v popředí vpravo od ní je Fluchtkogel, na němž jsme byli včera.
Před polednem se vracíme zpět, firn už trochu měkne, ale ještě se nijak tragicky neboří.
Trhlin jsme nikde neviděli ani náznak.
Sněhové pláně s postavičkami v dáli jsou uchvacující.
Weißkugel se cca od 11h halí do mraků. Tady je vidět celý Langtauferer ferner, po kterém se na kopec nastupuje.
Obvykle se chodí z italské Weißkugel Ht, která je někde pod námi. Cesta z Brandenburger Haus je náročnější - je delší a z naší pláně se musí dost drsně sestoupit na ten Langtauferer ferner.
13:50 Přestávka na ledovci pod chatou.
Fotíme vodní tunely v ledovci...
...a na cvičném svahu si opakujeme nácvik vyproštění při pádu z trhliny.
Tohle cvičení zde dělá skoro každé družstvo. My ho absolvovali v předchozích letech, ale protože máme čas a nechce se nám do údolí, dáme si opáčko.
14:40 Zahajujeme sestup po Kesselawandferneru. Na něm už je firn roztátý a celkem se boří.
Ani zde (na hlavní používané cestě přes ledovec) nejsou patrné žádné trhliny.
15:20 Přes ledovec to byl kousek a mírně z kopce, přesto nám to vzalo skoro třičtvrtě hodiny. Mezitím přichází dešťová přeháňka.
Následuje sestup celkem kvalitní pěšinou traverzující suťové svahy.
Občas je pěšina méně znatelná a svah prudký. Za velkého mokra nebo dokonce sněhu to tu může být nebezpečné.
16:10 Přeháňka ustala a nám se nabízí výhledy na čelo Kesselawandferneru.
Závěr Rofentalu, splaz Hintereisferneru, který se spouští z Weißkugelu (někde vpravo za hranou snímku).
Pak už rychlou chůzí dolů k rozcestníku nad Hochjochhospitz a pak skoro vrstevnicovou cestou...
...a závěrečným krpálkem na Vernagthütte.
18:00
Vernagthütte 2755m - jsme trochu ušlí, ale žádné extrémní vyčerpání.
Na chatě je to takové normální. Byl trochu problém s rezervací (dali nám pokoj jen pro 4 osoby, pátý z nás spí jinde).
Pokoj je jen o málo větší, než kupé v lehátkovém vlaku. Dvě palandy a mezi nimi ulička. Chtějí za skoro 50 EUR za osobu, naštěstí nám všem dali AV ceny.
Neděle 9. 7.
Ráno je krásné a zásob máme mraky, takže snídáme na terase.
8:30 Vyrážíme nejprve prudce dolů k mostku.
Od mostku cesta příjemně mírně klesá...
...pěšinou sutí...
...a později horskými loukami...
9:30 U tohoto pokojného křížku ve výšce cca 2400m děláme krátkou přestávku...
...a dole už vidíme Vent.
10:15 Údolí se rozevírá a vstupujeme do osady Rofen, kde chovají výběrové koně.
Brána z hor.
A zase přes lanový most.
10:45-11:00 Za lanovým mostem tečou ze svahu různé potůčky, ve kterých se někteří z nás myjí.
Koně to velmi zajímá...
...a začnou nám ožužlávat a odnášet svršky.
Naštěstí vše ubráníme a pak už parkovou cestou (a přibývajícím vedrem)...
...finišujeme do centra Ventu.
11:30 A jsme na parkovišti ve Ventu.
11:45 Odjezd
19:15 Příjezd do Černošic.
Mapa z
Bergfexu ve vysokém rozlišení.
Pro zoom do plné velikosti klikněte na náhled obrázku prostředním tlačítkem myši (resp. zvolte "Open in a new tab").